Ve vesničce nedaleko Šumavy se nachází malá škola.

In a small village near Šumava, there is a little school.

Je to stará budova, obklopená barevným podzimním listím.

It's an old building surrounded by colorful autumn leaves.

Vzduch je chladný, nese vůni spadlého listí.

The air is chilly, carrying the scent of fallen foliage.

První školní den je tu.

The first school day is here.

Ve třídě se shromáždili žáci.

In the classroom, students have gathered.

Před učitelským stolem stojí Jirka a jeho ruce se mírně třesou.

Standing in front of the teacher's desk is Jirka, his hands slightly trembling.

Jeho oči bloudí po místnosti, hledají odvahu.

His eyes wander around the room, searching for courage.

Spolužáci sedí v lavicích, některé oči zvědavé, jiné trochu znuděné.

Classmates sit in their desks, some eyes curious, others a little bored.

Eliska sedí uprostřed.

Eliska sits in the middle.

Její úsměv je povzbudivý.

Her smile is encouraging.

Jirka odkašle a začne: „O prázdninách jsem chodil do lesa se svým tátou.

Jirka clears his throat and begins, "During the holidays, I went to the forest with my dad."

“ Na chvíli se zastaví, v hlavě se mu honí myšlenky.

He pauses for a moment, thoughts racing through his head.

Mám to říct?

Should I say it?

Budou se mi smát?

Will they laugh at me?

Ale pak si vybaví motýla.

But then he remembers the butterfly.

„Našli jsme vzácného motýla,“ dodá sebejistěji.

"We found a rare butterfly," he adds more confidently.

Několik hlav se zvědavě otočí.

Several heads turn inquisitively.

„Je to Okáč rudopásný.

"It's a Okáč rudopásný.

Vidět ho byl zážitek,“ pokračuje.

Seeing it was an experience," he continues.

Jirka mluví o barvách, o tom, jak se třepetal mezi větvemi.

Jirka talks about the colors, about how it fluttered among the branches.

Mluví s nadšením a jeho vzrušení je nakažlivé.

He speaks with enthusiasm, and his excitement is contagious.

Ve třídě je ticho, všichni poslouchají.

The classroom is silent, everyone listening.

Jirka nevěří vlastním očím, když vidí, jak Eliska kývne schválovaně.

Jirka can't believe his eyes when he sees Eliska nod approvingly.

Jeho hlas se stává jistějším.

His voice becomes more assured.

Učí svým spolužákům o motýlech, o přírodě.

He teaches his classmates about butterflies, about nature.

Je to, jako by viděl svět jeho očima – plný barev a života.

It's as if he sees the world through his eyes—full of color and life.

Když Jirka skončí, třída tleská.

When Jirka finishes, the class applauds.

Z Elisky srší energie, přistoupí k němu: „To bylo úžasné, Jirko!

Eliska radiates energy, approaches him: "That was amazing, Jirko!

Chci se taky vydat do lesa a vidět to!

I want to go to the forest and see it too!"

“Jirka nevěří svému štěstí.

Jirka can't believe his luck.

„Můžeme jít spolu,“ odpoví plachým úsměvem.

"We can go together," he replies with a shy smile.

Cítí, jak se v něm něco mění.

He feels something change inside him.

Jeho obavy se rozpouštějí jako první podzimní mlha.

His fears dissipate like the first autumn mist.

A tak Jirka získá nové přátele, nejen mezi spolužáky, ale i v přírodě, kterou tolik miluje.

And so Jirka makes new friends, not only among his classmates but also in the nature he loves so much.

Eliska a ostatní už nejsou jen tvářemi ve třídě, ale zvědavými posluchači jeho příběhů.

Eliska and the others are no longer just faces in the classroom but curious listeners to his stories.

A Jirka chápe, že když mluví o tom, co ho těší, lidé poslouchají.

And Jirka understands that when he talks about what makes him happy, people listen.