Na kraji moderního předměstí stála základní škola.

On the edge of a modern suburb stood an elementary school.

Světlo slunce pronikalo velkými okny a rozlévalo se po barevných stěnách učeben.

The sunlight streamed through the large windows, spilling over the colorful walls of the classrooms.

Bylo to rušné období - konec školního roku.

It was a busy time - the end of the school year.

V každé třídě se studenti usilovně připravovali na závěrečné projekty.

In every class, students were diligently preparing for their final projects.

Václav seděl v poslední řadě třetího patra školy, v učebně plné budoucích vynálezců.

Václav sat in the last row on the third floor of the school, in a classroom full of future inventors.

Tohle byla jeho šance zazářit.

This was his chance to shine.

Měl rád robotiku a teď chtěl všem ukázat, co dokáže.

He loved robotics and now wanted to show everyone what he could do.

Jeho projekt byl malý robot, který uměl přenášet drobné předměty.

His project was a small robot that could carry small objects.

Václav však byl plachý a myšlenka na prezentaci ho děsila.

However, Václav was shy, and the thought of presenting terrified him.

Jeho nejlepší kamarádka Jana seděla vedle něj, s papíry, které si nervózně přilepovala k dlaním.

His best friend Jana sat next to him, with papers nervously clutched in her hands.

I ona měla dát prezentaci, ale bála se mluvit před třídou.

She also had to give a presentation but was afraid of speaking in front of the class.

Přestože byla podporou, i ona potřebovala podporu.

Although she was supportive, she also needed support.

Na opačném konci učebny stál Petr.

On the opposite end of the classroom stood Petr.

Věčně sebevědomý, vždy připravený předvést něco velkého.

Always confident, always ready to present something big.

Jeho prezentace bývaly vždy plné efektů a ovací.

His presentations were always full of effects and applause.

Václav se cítil ve stínu jeho úspěchu.

Václav felt overshadowed by his success.

Den prezentací dorazil.

The day of presentations arrived.

Václavova úzkost se zvyšovala.

Václav's anxiety was increasing.

Jak mohl soutěžit s Petrem?

How could he compete with Petr?

Ale rozhodl se.

But he decided.

Udělá prezentaci opravdu výjimečnou - živou ukázkou robota.

He would make the presentation truly exceptional - a live demonstration of the robot.

Přišel jeho okamžik.

His moment came.

Václav pomalu předstoupil před spolužáky a učitele.

Václav slowly stepped in front of his classmates and teachers.

Představil svůj projekt, ruce se mu trochu třásly.

He introduced his project, his hands trembling slightly.

Bylo to tady.

This was it.

Spustil robota.

He started the robot.

První chvíle probíhaly hladce.

The first moments went smoothly.

Robot se pohyboval po stole, dokud nenastal problém – robot náhle zastavil a nechtěl poslouchat příkazy.

The robot moved across the table until a problem occurred—the robot suddenly stopped and wouldn't obey commands.

Václav byl zoufalý.

Václav was desperate.

Viděl posměšný úsměv na Petrovi.

He saw a mocking smile on Petr's face.

Ale ne Janě.

But not on Jana's.

Jana dokázala zůstat klidná a rychle přemýšlela.

Jana managed to stay calm and thought quickly.

Věděla o robotech jen málo, ale přisunula se blíž.

She knew little about robots, but she moved closer.

"Podívej, Václave, tady na kabel," zašeptala.

"Look, Václave, here at the cable," she whispered.

Byl to jednoduchý problém, uvolněný kabel.

It was a simple problem, a loose cable.

Václav ho rychle zastrčil zpět a robot ihned znovu ožil.

Václav quickly plugged it back in, and the robot immediately came back to life.

Všichni přihlížející zadrželi dech a pak propukli v potlesk, když robot úspěšně dokončil simulaci.

Everyone watching held their breath and then burst into applause as the robot successfully completed the simulation.

Václav se usmál, úleva a hrdost zaplnily jeho srdce.

Václav smiled, relief and pride filling his heart.

Jana se smála také, spokojená, že zvládli vyřešit problém společně.

Jana smiled too, pleased they managed to solve the problem together.

A Petr, překvapený a bezradný, neměl co říct.

And Petr, surprised and at a loss for words, had nothing to say.

Když Václav a Jana opouštěli učebnu, Václav se cítil jinak.

As Václav and Jana left the classroom, Václav felt different.

Měl pocit, že dokázal víc, než očekával.

He felt he had achieved more than expected.

Naučil se, že je v pořádku mít obavy, ale že může překonávat překážky nejen díky svým znalostem, ale také s pomocí přátel.

He learned that it is okay to have fears but that he can overcome obstacles not only through his knowledge but also with the help of friends.

Teď věděl, že na něj Jana vždy spoléhá a on na ni.

Now he knew that Jana always relied on him and he on her.

Léto se přehouplo do zlatavého večera a Václav věřil, že příští rok bude ještě zajímavější.

Summer faded into a golden evening, and Václav believed that the next year would be even more interesting.