Staré Město bylo plné života.

Staré Město was full of life.

Květen přinesl teplý vzduch a s ním i Majáles.

May brought warm air and with it, Majáles.

Staroměstské náměstí zářilo barvami.

Staroměstské náměstí shone with colors.

Na každém rohu byly pentle a májky tančící ve větru.

On every corner were ribbons and maypoles dancing in the wind.

Lidé se smáli, zpívali a tancovali.

People laughed, sang, and danced.

Vůně čerstvých trdelníků se linula vzduchem.

The aroma of fresh trdelníky wafted through the air.

Jakub stál stranou.

Jakub stood aside.

Byl plný nervozity.

He was full of nerves.

Dnes chtěl konečně říci Tereze, co k ní cítí.

Today, he finally wanted to tell Tereza what he felt for her.

Dlouho ji znal a jeho pocity byly silné.

He had known her for a long time and his feelings were strong.

Tereza milovala slavnosti a Jakub doufal, že jí teď, v této kouzelné atmosféře, své city vyjeví.

Tereza loved festivals, and Jakub hoped to reveal his feelings to her now, in this magical atmosphere.

V tom uviděl Pavla.

Then he saw Pavel.

Pavel byl jeho kamarád, ale také konkurent.

Pavel was his friend, but also a rival.

Pavlovy úmysly byly stejné.

Pavel's intentions were the same.

Pavel byl charismatický, vždy si uměl získat pozornost.

Pavel was charismatic, always able to capture attention.

Jakub cítil, jak jeho naděje slábnou.

Jakub felt his hopes dwindling.

Rozhodl se však, že se Pavlovi postaví.

However, he decided to confront Pavel.

„Pavle,“ řekl Jakub, když se k němu přiblížil.

"Pavel," said Jakub as he approached him.

„Musíme si promluvit.“

"We need to talk."

Pavel se usmál.

Pavel smiled.

„Já vím, co se chystáš říci, Jakube.

"I know what you're about to say, Jakub.

I já se chci vyznat Tereze.“

I also want to confess to Tereza."

Jakub si povzdechl, ale mezitím už si stihl říct, že dnes musí najít odvahu.

Jakub sighed, but in the meantime, he told himself that today he must find the courage.

„Pavle, budeme fér.

"Pavel, let's be fair.

Kdo z nás to řekne první, ten má šanci.“

Whoever tells her first gets the chance."

Oba přikývli a jak z hodiny na věži zazněl zvon, Jakub posbíral veškerou svou odvahu.

Both nodded, and as the bell tolled from the tower, Jakub gathered all his courage.

Tereza stála u fontány, fascinovaná vším děním kolem.

Tereza stood by the fountain, captivated by all the activity around.

Jakub přistoupil blíž.

Jakub approached closer.

„Terezo!“ zavolal, překonávající hluk kolem sebe.

"Terezo!" he called, overcoming the noise around him.

Tereza se otočila, její úsměv oslňoval.

Tereza turned, her smile dazzling.

„Jakube! Co se děje?“

"Jakube! What's going on?"

Jakub si stoupl proti ní, srdce mu bušilo.

Jakub stood in front of her, his heart pounding.

„Chci ti něco říct.

"I want to tell you something.

Už dlouho to cítím...

I've felt it for a long time...

Mám tě rád, Terezo.

I like you, Terezo.

Doufám, že to může být víc než přátelství.“

I hope it can be more than friendship."

V té chvíli přišel i Pavel.

At that moment, Pavel also arrived.

„Terezo, já... také tě mám rád.

"Tereza, I... also like you.

Chtěl jsem ti to říct dnes.“

I wanted to tell you today."

Tereza je oba vyslechla a zamyslela se.

Tereza listened to them both and pondered.

Nikdy si takových věcí nevšimla.

She never noticed these things.

„Děkuju,“ řekla klidně.

"Thank you," she said calmly.

„Potřebuji čas, abych si promyslela, co cítím.“

"I need time to think about what I feel."

Jakub přikývl.

Jakub nodded.

Cítil se osvobozený.

He felt liberated.

Důležité bylo, že to konečně vyslovil.

The important thing was that he finally expressed it.

Když se vrátil mezi ostatní, nesl se s nově nalezenou jistotou.

When he returned among the others, he carried himself with newfound confidence.

Možná Tereza potřebovala čas, ale Jakub už neměl strach.

Maybe Tereza needed time, but Jakub was no longer afraid.

Uvědomil si, že odvaha vyjádřit své pocity měla svou vlastní hodnotu.

He realized that the courage to express his feelings had its own value.

Staroměstské náměstí dál žilo, zvuky hudby a radosti překrývaly vše ostatní.

Staroměstské náměstí continued to thrive, the sounds of music and joy overshadowing everything else.

A v tom všem se Jakub cítil klidný, s pohledem do budoucna.

And in all of that, Jakub felt calm, with a view to the future.