Dřevěné podlahy internátu lehce vrzaly pod kroky studentů.

The wooden floors of the dormitory creaked slightly under the students' footsteps.

Na stolech se třpytily ozdobené velikonoční kraslice.

Decorated Easter kraslice glittered on the tables.

Ve vzduchu bylo cítit vůni čerstvého sena a kvetoucích divokých květin.

The air smelled of fresh hay and blooming wildflowers.

Jaro v českém venkově bylo kouzelné.

Spring in the Czech countryside was magical.

Václav a Ludmila byli sourozenci, navštěvující tento internát ukrytý mezi kopci.

Václav and Ludmila were siblings attending this dormitory hidden among the hills.

Václav byl tichý chlapec, často schovaný za knihou.

Václav was a quiet boy, often sheltered behind a book.

Předstíral, že v příbězích nachází klid, ale uvnitř se bál.

He pretended to find peace in stories, but inside he was afraid.

Ten strach pramenil z blížícího se rozvodu jejich rodičů.

This fear stemmed from the impending divorce of their parents.

Ludmila, mladší a plná života, nosila široký úsměv.

Ludmila, younger and full of life, wore a wide smile.

Ale i ona cítila napětí mezi rodiči.

But she, too, felt the tension between their parents.

Bylo to ráno o Velikonocích.

It was Easter morning.

Václav se probudil před svítáním.

Václav awoke before dawn.

Ludmila tvrdě spala v posteli vedle.

Ludmila was soundly asleep in the bed next to him.

Rozhodl se jí něžně vzbudit.

He decided to gently wake her.

"Ludmilo, pojď se mnou, prosím," zašeptal.

"Ludmilo, please come with me," he whispered.

Posadila se a zamžikala očima.

She sat up and blinked her eyes.

Přikývla, i když nevěděla, co od ní Václav chce.

She nodded, even though she didn't know what Václav wanted from her.

Společně tiše vyklouzli ven z budovy.

Together, they quietly slipped out of the building.

Měli cíl: nedaleký kopec, ze kterého byl nádherný výhled na východ slunce.

They had a destination: a nearby hill from which there was a beautiful view of the sunrise.

Měli to místo rádi, často tam chodili přemýšlet.

They loved this place, often going there to think.

Usadili se do trávy, která byla ještě mokrá rosou.

They settled into the grass, which was still wet with dew.

"Ludmilo," začal Václav váhavě, "můžeme si promluvit?"

"Ludmilo," Václav began hesitantly, "can we talk?"

Ludmila přikývla, zvědavě naslouchající.

Ludmila nodded, listening curiously.

Václav pokračoval: "Bojím se, co se stane s naší rodinou."

Václav continued, "I’m afraid of what will happen to our family."

Ludmila hleděla na bratra, pocítila jeho obavy.

Ludmila looked at her brother, sensing his worries.

"Já taky, ale můžeme to zvládnout spolu," řekla rozhodně.

"Me too, but we can handle it together," she said resolutely.

"Můžeme navštěvovat oba rodiče.

"We can visit both parents.

Budeme se střídat."

We’ll take turns."

Václav kývl, pocítil úlevu.

Václav nodded, feeling relieved.

"Máš pravdu.

"You're right.

Budeme to mít jako náš plán."

We’ll have it as our plan."

Sledovali, jak slunce pomalu stoupá na obzoru, barví oblohu odstíny růžové a oranžové.

They watched as the sun slowly rose on the horizon, painting the sky in shades of pink and orange.

Václav se na Ludmilu usmál.

Václav smiled at Ludmila.

Uvědomil si, že ať se stane cokoli, mají jeden druhého.

He realized that no matter what happened, they had each other.

A to bylo důležité.

And that was important.

Když se vrátili do internátu, pocítili lehkost a klid.

When they returned to the dormitory, they felt lightness and calm.

Vzduch voněl jarním vánkem a slibem nového začátku.

The air smelled of the spring breeze and the promise of a new beginning.

Navzdory potížím se rozhodli postavit se budoucnosti spolu.

Despite the troubles, they decided to face the future together.

Společně vešli do budovy.

Together they walked into the building.

Internát s veselými kraslicemi je přivítal teplem domova, který si sami vytvářeli.

The dormitory, with cheerful kraslice, welcomed them with the warmth of a home they were creating themselves.

Pomalu, ale jistě věděli, že jejich spojená síla může čelit jakékoli bouři.

Slowly but surely, they knew their united strength could face any storm.