V horské chatě v Krkonoších bylo útulno.

In the mountain cabin in the Krkonoše mountains, it was cozy.

Venku foukal studený vítr a sníh pokrýval krajinu.

Outside, a cold wind blew and snow covered the landscape.

Jirka, Martina a Karel seděli u krbu.

Jirka, Martina, and Karel sat by the fireplace.

Chata byla jejich oblíbené místo, kde trávili zimní večery se svou babičkou.

The cabin was their favorite place to spend winter evenings with their grandmother.

Babička byla silná žena, která vždycky přinesla rodině radost.

Grandmother was a strong woman who always brought joy to the family.

Když zemřela, svět se jim otočil naruby.

When she passed away, their world turned upside down.

„Musíme si vzpomenout na babičku, tak jak si zaslouží," řekl Jirka vážně.

"We have to remember Grandma as she deserves," Jirka said seriously.

Chtěl uspořádat Masopust jako poctu babičce.

He wanted to organize a Masopust as a tribute to her.

Všichni tři věděli, že babička milovala tuto oslavu, plnou jídla, hudby a radosti.

All three knew that Grandma loved this celebration full of food, music, and joy.

„Jsem pro," odpověděl Karel s rozjasněným výrazem.

"I'm in," replied Karel with a brightened expression.

„Ale přeci nemusíme být smutní.

"But we don't have to be sad.

Masopust je o oslavě!"

Masopust is about celebrating!"

Martina si chtěla tohle uchovat v srdci, ale její mysl byla zatemněná starostmi.

Martina wanted to hold this in her heart, but her mind was clouded with worries.

Neměla odvahu jim to říct.

She didn't have the courage to tell them.

Obávala se, jak by na to reagovali.

She feared how they would react.

Přípravy na Masopust začaly.

Preparations for Masopust began.

Jirka vařil tradiční česká jídla, Martina pomáhala a Karel zdobil chatu.

Jirka cooked traditional Czech dishes, Martina helped, and Karel decorated the cabin.

Ale mezi nimi bylo napětí.

But there was tension between them.

Jirka neustále myslel na babičku a cítil, že Karel není dost vážný.

Jirka constantly thought of Grandma and felt that Karel wasn't serious enough.

Když přišla chvíle hádky, bylo to neočekávané.

When the argument started, it was unexpected.

„Karele, nemůžeš jen utíkat od věcí.

"Karel, you can't just run away from things.

Babička by chtěla, abychom byli spolu," řekl Jirka.

Grandma would want us to be together," said Jirka.

Karel se zastavil a ztišil se.

Karel stopped and grew quiet.

Martina se na ně dívala a pocítila náhle potřebu být otevřená.

Martina watched them and suddenly felt the need to be open.

„I já mám svá trápení.

"I have my own troubles too.

Bojím se otevřít.

I'm afraid to open up.

Můžeme to probrat?"

Can we talk about it?"

zašeptala.

she whispered.

Ticho v místnosti začalo mizet.

The silence in the room began to fade.

Karel se omluvil a řekl: „Možná jsem se bál přijmout její odpovědnost, ale po Masopustu chci začít znovu."

Karel apologized and said, "Maybe I was afraid to accept her responsibility, but after Masopust, I want to start anew."

Jak večer pokračoval, hádka se změnila ve sdílení příběhů.

As the evening went on, the argument turned into sharing stories.

Jirka v průběhu večera pochopil, že každý z nich truchlí jinak.

Through the evening, Jirka realized that each of them grieved differently.

Martina se podařilo otevřít a pocítila úlevu.

Martina managed to open up and felt relieved.

Karel přijal své povinnosti.

Karel accepted his responsibilities.

Smáli se a plakali zároveň.

They laughed and cried at the same time.

Uprostřed zasněžených hor, v útulné chatě, našli nové spojení.

Amidst the snowy mountains, in the cozy cabin, they found a new connection.

Babička je spojila a její vzpomínka zůstala navždy jejich společným poutem.

Grandmother had brought them together and her memory remained their lasting bond.

Teď věděli, že jí uctili tím nejlepším způsobem - tím, že byli spolu.

Now they knew they had honored her in the best way possible - by being together.

A s teplem krbu a Masopustní nocí, cítili radost a mír v srdci.

And with the warmth of the fireplace and the Masopust night, they felt joy and peace in their hearts.