Sněhové vločky se tiše snášely na kamenný povrch Karlova mostu.

Snowflakes gently descended onto the stone surface of the Charles Bridge.

Jakub stál na okraji a díval se na Vltavu, která klidně plynula pod ním.

Jakub stood at the edge, gazing at the Vltava, which calmly flowed beneath him.

Po mnoha letech se vrátil do Prahy.

After many years, he had returned to Prague.

Pracoval v cizině, ale toužil po domově.

He had been working abroad but longed for home.

Vedle Jakuba procházeli turisté, pospíchali, ale on čekal.

Next to Jakub, tourists were passing by in a hurry, but he waited.

Čekal na Magdalenu, svou dávnou přítelkyni.

He was waiting for Magdalena, his old friend.

Neviděli se dlouho a Jakub nevěděl, co očekávat.

They hadn't seen each other for a long time, and Jakub didn't know what to expect.

Srdce mu tlouklo rychleji, když se v dáli objevila známá postava.

His heart beat faster when a familiar figure appeared in the distance.

Magdalena přišla v teplém kabátě a s šálou kolem krku.

Magdalena arrived in a warm coat and with a scarf around her neck.

Kráčela váhavě, ale s malým úsměvem.

She walked hesitantly but with a small smile.

„Jakube,“ pozdravila ho, když se setkali u sochy.

"Jakub," she greeted him as they met at the statue.

„Dlouho jsem tě neviděla.

"I haven't seen you in a long time."

“„Magdaleno,“ odpověděl Jakub.

"Magdalena," Jakub replied.

„Ani nevíš, jak rád tě zase vidím.

"You have no idea how glad I am to see you again."

“Prošli se po mostě a vyměňovali si vzpomínky.

They walked along the bridge, exchanging memories.

Úsměvy a smích je na chvíli zahřály, ale v chladném vzduchu byly cítit nevyřčené otázky.

Smiles and laughter warmed them for a moment, but in the cold air, there were unspoken questions.

Jakub přemýšlel, zda prozradit skutečný důvod návratu.

Jakub wondered whether to reveal the real reason for his return.

Na chvíli se zastavili a dívali se na řeku.

They stopped for a moment, looking at the river.

„Co tě znovu přivedlo do Prahy?

"What brought you back to Prague?"

“ zeptala se Magdalena opatrně.

Magdalena asked cautiously.

Jakub zaváhal, ale věděl, že nadešel čas otevřít se.

Jakub hesitated, but he knew it was time to open up.

„Chtěl jsem tě vidět,“ přiznal s pohledem upřeným na její oči.

"I wanted to see you," he admitted, his gaze fixed on her eyes.

„Nejen kvůli vzpomínkám.

"Not just for the memories.

Myslel jsem na tebe často.

I've thought about you often."

“Magdalena se zamyslela.

Magdalena pondered.

„Nejsem stejná, Jakube.

"I'm not the same, Jakub.

Hodně se změnilo.

A lot has changed."

“„To vím,“ odpověděl s upřímností.

"I know," he answered sincerely.

„Ale rád bych byl součástí tvého života, jestli mi to dovolíš.

"But I'd like to be a part of your life if you'll let me."

“Stáli tam chvíli tiše, slyšeli šumění Vltavy a z nízkých mraků se pomalu snášel sníh.

They stood there quietly for a while, hearing the murmuring of the Vltava, and snow gently fell from the low clouds.

Magdalena si vybrala.

Magdalena made a choice.

„Možná bychom měli začít znovu, jako přátelé,“ nabídla.

"Maybe we should start over, as friends," she offered.

Jakub přikývl, cítil úlevu.

Jakub nodded, feeling relieved.

„To bych si moc přál.

"I'd like that very much."

“Jak tak stáli vedle sebe, chladný vzduch už nebyl tak nepříjemný.

As they stood beside each other, the cold air wasn't as unpleasant anymore.

Most znovu spojil dva staré přátele.

The bridge once again connected two old friends.

Viděli jinou budoucnost, než kdyby zůstali v minulosti.

They saw a different future, not one stuck in the past.

Vltava pod nimi plynula, vzpomínky také.

The Vltava flowed beneath them, just as memories did.

Ale Jakub i Magdalena byli připraveni přijmout to, co přijde.

But Jakub and Magdalena were ready to embrace whatever came next.