Václav stál na začátku zasněžené stezky a díval se na vrcholky Skalistých hor.

Václav stood at the beginning of the snow-covered trail, gazing at the peaks of the Skalisté Mountains.

Vzduch byl chladný, ale osvěžující.

The air was cold but refreshing.

Vedle něj stála Petra a nadšeně se rozhlížela, zatímco si utahovala sněžnice.

Next to him was Petra, looking around excitedly as she tightened her snowshoes.

Jakub, Václavův nejlepší kamarád, se usmíval a pomáhal jim s výbavou.

Jakub, Václav's best friend, was smiling and helping them with their equipment.

"Takže, kde je ten tajný plán?"

"So, where's this secret plan?"

zeptala se Petra a upravila si batoh na ramenou.

asked Petra, adjusting her backpack on her shoulders.

Václav se zasmál a pokrčil rameny.

Václav laughed and shrugged.

"Ještě zjistíš," odpověděl záhadně.

"You'll find out soon enough," he replied mysteriously.

Cesta vedla skrze husté borovicové lesy.

The path led through dense pine forests.

Stromy byly zasypané sněhem, vypadaly jako pohádkové bytosti.

The trees were covered with snow, looking like fairy-tale creatures.

Václav chtěl dosáhnout jednoho zvláštního místa, o kterém slyšel od místního průvodce.

Václav wanted to reach a special place he had heard about from a local guide.

Místo s neuvěřitelným výhledem na údolí.

A place with an incredible view of the valley.

Jak jejich výprava pokračovala, obloha se začínala zatahovat.

As their adventure continued, the sky began to cloud over.

Mraky nabíraly temné barvy a vítr zesiloval.

The clouds took on dark colors, and the wind picked up.

Jakub se podíval na Václava s obavami.

Jakub looked at Václav with concern.

"Není lepší se vrátit?"

"Isn't it better to turn back?"

zamumlal tiše.

he mumbled quietly.

Václav zaváhal.

Václav hesitated.

Představoval si ten moment, kdy by poklekl na koleno a požádal Petru o ruku.

He imagined the moment when he would kneel down and propose to Petra.

Ale pak se v jeho mysli ozvalo "ne".

But then his mind echoed "no."

Musí to být speciální.

It has to be special.

"Ještě chvíli," odvětil odhodlaně.

"Just a little longer," he responded determinedly.

Náhle začal padat sníh.

Suddenly, snow began to fall.

Pomalu, ale jistě, jejich stopy zůstávaly ukryty v čerstvé vrstvě.

Slowly but surely, their tracks were covered by a fresh layer.

Ale pak uviděli světlejší zónu na vrcholu kopce.

But then they saw a lighter zone at the top of the hill.

Když se tam dostali, uviděli otevřený prostor s výhledem na bílé údolí pod nimi.

When they reached it, they saw an open space with a view of the white valley below.

Mračna se na chvíli rozestoupila a odhalila krátký sluneční paprsek.

The clouds parted momentarily, revealing a brief ray of sunshine.

Václav se na Petru podíval.

Václav looked at Petra.

Jeho srdce bušilo a konečně poklekl do sněhu.

His heart was pounding, and he finally knelt in the snow.

"Petro," začal třesoucím se hlasem, "miluješ mě... i když v počasí nemám moc štěstí?"

"Petro," he began with a trembling voice, "do you love me... even though I'm not very lucky with the weather?"

Petra se zasmála.

Petra laughed.

"Ano, mám ráda překvapení!"

"Yes, I love surprises!"

Pak její ústa zůstala otevřená úžasem, když Václav vytáhl z kapsy prsten.

Then her mouth dropped open in amazement when Václav pulled a ring from his pocket.

"Vezmeš si mě?"

"Will you marry me?"

zeptal se s nadějí.

he asked hopefully.

Petra kývla, jejich tváře ozářeny krátkým sluncem.

Petra nodded, their faces illuminated by the brief sunlight.

"Ano, tisíckrát ano!"

"Yes, a thousand times yes!"

Jakub jásal a tleskal.

Jakub cheered and clapped.

Václav a Petra se objímali, vířící vločky tancovaly kolem nich.

Václav and Petra embraced, swirling snowflakes dancing around them.

Když se obloha opět zakryla, vydali se zpět cestou dolů, všichni šťastní a plní emocí.

As the sky covered again, they headed back down the trail, all happy and full of emotion.

Václav teď věděl, že dokonalost není ve chvílích, ale v lidech, s nimiž je sdílíme.

Václav now knew that perfection isn't in the moments, but in the people with whom we share them.

Jakub vedl cestu a pomáhal s navigací.

Jakub led the way and helped with navigation.

Přes všechny nástrahy byli v bezpečí a znovu v dolině.

Despite all the challenges, they were safe and back in the valley.

Když se městečko objevilo na obzoru, Václav se otočil k Petře: "Život je i o překvapeních, co říkáš?"

When the town appeared on the horizon, Václav turned to Petra: "Life is about surprises too, don't you think?"

Petra se usmála, přikývla a vzala ho za ruku.

Petra smiled, nodded, and took his hand.

Věděla, že společně zvládnou vše, co jim život přinese.

She knew they could handle anything life threw at them together.

A ten den na Skalistých horách zůstane navždy v jejich srdcích.

And that day in the Skalisté Mountains would remain in their hearts forever.