V šedivém kancelářském prostoru ve středu Prahy, kde se okna orosila chladem zimy, našla Jana svůj pracovní útočiště.

In the gray office space in the center of Praha, where the windows were misted by the winter cold, Jana found her work refuge.

Přestože se venku město oblékalo do sněhového pláště, v kanceláři panovala příjemná teplota a slabé žloutkové světlo přinášelo iluzi pohodlí.

Although the city outside was dressing in a snowy coat, the office maintained a pleasant temperature, and the faint yolk-colored light created an illusion of comfort.

Jak klapaly klávesnice a vytvářely monotonní rytmus, kolem se míhali kolegové.

As keyboards clicked, creating a monotonous rhythm, colleagues flitted about.

Jana byla oddanou pracovnicí.

Jana was a dedicated worker.

Milovala svou práci a toužila po uznání.

She loved her job and longed for recognition.

Ovšem v posledních měsících se často cítila unavená a večery strávila nad projekty, které měla ráda, ale vyčerpání ji začalo dohánět.

However, in recent months, she often felt tired, spending her evenings on projects she enjoyed, but exhaustion began to catch up with her.

Dnes, na Valentýna, se cítila nějakým způsobem odlišně.

Today, on Valentine's Day, she felt somehow different.

Cítila, jak její únava přesahuje rámec běžného.

She sensed that her fatigue was beyond the usual.

Ale termín byl neúprosný.

But the deadline was relentless.

Její přítel Karel, pozorný a starostlivý, už dlouho pozoroval její úsilí.

Her boyfriend Karel, attentive and caring, had been observing her efforts for a long time.

Viděl ve svých očích zápas, snahu potlačit signály těla volající po odpočinku.

He saw the struggle in her eyes, her attempt to suppress the signals from her body calling for rest.

Když ji Karel zahlédl, jak bílá jako stěna sedí u stolu, přistoupil k ní.

When Karel saw her sitting at the table as pale as a wall, he approached her.

"Jano," začal laskavě, "vypadáš unaveně.

"Jano," he began kindly, "you look tired.

Měla bys jít domů a odpočinout si."

You should go home and rest."

Jana se usmála, ale úsměv byl slabý.

Jana smiled, but the smile was weak.

"Nemůžu, Karle.

"I can't, Karle.

Projekt je skoro hotový.

The project is almost finished.

Jen ještě pár hodin."

Just a few more hours."

Karel si povzdechl.

Karel sighed.

"Ale co tvoje zdraví?

"But what about your health?

Jsi důležitější než projekt.

You're more important than the project.

Někdy je lepší si odpočinout."

Sometimes it's better to rest."

Jana zaváhala.

Jana hesitated.

"Já vím, ale..." Snažila se to vytlačit z mysli, ale pocit slabosti sílil.

"I know, but..." She tried to push it out of her mind, but the feeling of weakness grew stronger.

Když hodiny odklepávaly čas a pracovní prostor se pomalu vyprazdňoval, Jana zůstala.

As the hours ticked by and the workspace gradually emptied, Jana stayed.

Venku začala padat tma, a tlak na ni neúprosně doléhal.

Darkness began to fall outside, and the pressure weighed heavily on her.

Nakonec, když v pokoji utichlo poslední bdělé cvaknutí myši, Jana najednou pocítila prudký závrat.

Finally, when the last awake click of a mouse fell silent in the room, Jana suddenly felt a sharp dizziness.

Opřela se o stůl, ale svět kolem se zatemnil.

She leaned on the table, but the world around darkened.

Karel se k ní bez váhání přihnal, volal na pomoc kolegu z vedlejšího oddělení, který měl zdravotní výcvik.

Without hesitation, Karel rushed to her, calling for help from a colleague in the next department who had medical training.

Jana byla rychle uložena na gauč, kde pomalu přicházela k sobě.

Jana was quickly laid on a couch, where she slowly regained consciousness.

Cítila se ponížená, ale Karel ji uklidňoval.

She felt humiliated, but Karel comforted her.

"Tohle se může stát každému, Jano.

"This can happen to anyone, Jano.

Není to žádná ostuda," řekl jí klidně.

It's nothing to be ashamed of," he said calmly.

S kolegovou pomocí rychle zařídili, že se Jana dostala domů, kde se mohla zotavit.

With the colleague's help, they quickly arranged for Jana to get home, where she could recuperate.

Když ležela pod dekou, přemítala nad událostmi dne.

As she lay under the blanket, she reflected on the day's events.

Uvědomila si, že tlačit samu sebe přes míru by mohlo mít vážnější následky.

She realized that pushing herself beyond her limits could have more serious consequences.

Odhodlala se k něčemu potřebnému.

She resolved to do something necessary.

Nastaví si hranice.

She would set boundaries.

Naučí se říkat ne a najde v tom harmonii.

She would learn to say no and find harmony in that.

Zítra poví Karlovi, jak se rozhodla.

Tomorrow she would tell Karel about her decision.

Za jeho starostlivost byla vděčná, a možná i díky němu se naučila něco cenného: být úspěšná znamená nejprve se postarat o své vlastní zdraví a štěstí.

She was grateful for his concern, and perhaps thanks to him, she learned something valuable: being successful means first taking care of one's own health and happiness.

V popelavé zimě se tak Jana naučila hřejivou lekci lásky k sobě samé.

In the ashen winter, Jana learned a warm lesson in self-love.