Na zimní den byla Praha krásná.

On a winter's day, Praha was beautiful.

Václav, Anna a Jolana stáli na Karlově mostě.

Václav, Anna, and Jolana stood on Karlův most.

Obloha byla šedá.

The sky was gray.

Sníh jemně padal a pokrýval sochy a dlažební kostky jemnou bílou pokrývkou.

Snow gently fell, covering the statues and cobblestones with a fine white blanket.

Václav měl na starosti program.

Václav was in charge of the itinerary.

Přijeli do Prahy, aby viděli krásné zimní výhledy.

They had come to Praha to see its beautiful winter views.

V duchu si přál, aby vše dopadlo skvěle.

In his mind, he hoped everything would turn out great.

Anna obdivovala staré sochy.

Anna admired the old statues.

Jolana mezitím navrhovala, že by bylo hezké se do něčeho teplého zabalit a zajít na čokoládu.

Meanwhile, Jolana suggested that it would be nice to wrap up in something warm and go for a hot chocolate.

"Tak pojďme dál," povzbudil je Václav. Byl lehce nervózní.

"Let's move on," encouraged them Václav, slightly nervous.

Chtěl, aby si sestry užily kouzlo města.

He wanted his sisters to enjoy the magic of the city.

Když míjí stánky s trdelníky, Václav zadrží dech.

As they passed the stalls with trdelníky, Václav held his breath.

Vzduch je vonný, připomíná mu dětství.

The air was fragrant, reminding him of childhood.

Znenadání se rozproudí vítr a sníh začne padat hustěji.

Suddenly, the wind picked up and the snow began to fall more densely.

"Nejde vidět na krok!" zasmála se Anna a objala bratra.

"I can't see a step ahead!" laughed Anna and hugged her brother.

Jolana se k nim připojila.

Jolana joined them.

Václav cítí, že je třeba změnit plán.

Václav felt it necessary to change the plan.

"Co kdybychom zapomněli na naše plány?" navrhne Václav s nadšením.

"What if we forgot about our plans?" suggested Václav with enthusiasm.

Dívky přikývnou.

The girls nodded.

Jolana začne bruslit botami po hladkém sněhu na mostě.

Jolana began to skate with her shoes on the smooth snow on the bridge.

Anna a Václav se přidají.

Anna and Václav joined in.

Smějí se, padají do sněhu a tvoří andělíčky.

They laughed, fell into the snow, and made snow angels.

Není třeba mluvit.

There was no need to talk.

Sníh zastavuje čas.

The snow stopped time.

Po dlouhé době smíchu a her teď sedí ve vyhřáté kavárně.

After a long time of laughter and games, they now sat in a warm café.

Pijí horkou čokoládu, cítí se vděční a zvláštně šťastní.

They drank hot chocolate, feeling grateful and unusually happy.

Václav se dívá na sestry, jak se smějí.

Václav looked at his sisters as they laughed.

Uvědomuje si, že i když věci nebyly perfektní, tohle je lepší.

He realized that even though things weren't perfect, this was better.

Zjistil, že život je o spojení a radosti z přítomnosti.

He discovered that life is about connection and joy in the present.

Odcházejí ruku v ruce.

They left hand in hand.

Václav už necítí potřebu mít vše pod kontrolou.

Václav no longer felt the need to have everything under control.

Ví, že stačí být s těmi, které miluje.

He knew it was enough to be with those he loved.

Pražská noc je krásně ledová, kouzelná ve svém tichu a zázračně prostá.

The Pražská night was beautifully icy, magical in its silence and miraculously simple.

Václav chápe, že pocit úspěchu není vždy v dokonalosti, ale v okamžicích jako tento.

Václav understood that the feeling of success isn't always in perfection, but in moments like this.

A to je více než dost.

And that is more than enough.