Byla zima.

It was winter.

Sníh pokrýval celou krajinu a chladný vítr se opíral do oken internátní školy.

Snow covered the entire landscape and a chilly wind pounded against the windows of the boarding school.

Uvnitř se studenti připravovali na vědeckou soutěž, kterou měla škola pořádat.

Inside, the students were preparing for a science competition that the school was set to host.

Všechny projekty byly vystavené v tělocvičně, kam se brzy měli začít scházet učitelé a porota.

All the projects were displayed in the gymnasium, where teachers and the jury were soon expected to gather.

Jan, pilný student, stál před svým projektem – modelem sluneční soustavy.

Jan, a diligent student, stood before his project—a model of the solar system.

Pečlivě se věnoval každému detailu.

He carefully attended to every detail.

Žaluzie na oknech propouštěly sotva nějaké světlo a Jan se soustředil jen na svůj projekt.

The blinds on the windows let in barely any light, and Jan focused solely on his project.

Musel to být nejlepší model v celé místnosti.

It had to be the best model in the entire room.

Pro něj to bylo důležité.

For him, it was important.

Mezitím Eva, Janova spolužačka, pomáhala s přípravami.

Meanwhile, Eva, Jan's classmate, was helping with the preparations.

Nesla papírové štítky, které měly každý projekt jasně označit.

She was carrying paper labels meant to clearly mark each project.

Náhodou se jí štítky pomíchaly.

By chance, the labels got mixed up.

Nepřikládala tomu význam, když měnila štítky u několika projektů, včetně Janova modelu.

She didn’t think it mattered when she switched the labels on several projects, including Jan's model.

Když soutěž začala, tělocvična byla plná studentů a učitelů.

When the competition began, the gymnasium was full of students and teachers.

Petr, Janův kamarád, si všiml štítku na Janově projektu.

Petr, Jan's friend, noticed the label on Jan's project.

„Jáne, máš tam jiný štítek!“ řekl.

“Jáne, you have a different label there!” he said.

Jan se zděsil.

Jan was shocked.

Byl čas prezentovat a on stál před projektem se špatným názvem.

It was time to present, and he stood in front of his project with the wrong name.

Jan se zhluboka nadechl.

Jan took a deep breath.

Bylo příliš pozdě na změny.

It was too late for changes.

Vystoupil před publikum.

He stepped in front of the audience.

Vysvětloval vlastnosti slunce, zatímco štítek tvrdil, že jde o projekt o chemických reakcích.

He explained the properties of the sun, while the label claimed it was a project about chemical reactions.

Lidé se začali mezi sebou šumět a zmateně si mezi sebou povídali.

People began to murmur and talk to each other in confusion.

Jan se odhodlal ke kroku, který neplánoval.

Jan decided to take a step he hadn’t planned.

"Vypadá to, že naše slunce dnes zareagovalo chemickou reakcí," zavtipkoval.

"It seems our sun has had a chemical reaction today," he joked.

Publikum se zasmálo, a dokonce i porota ocenila jeho kreativitu.

The audience laughed, and even the jury appreciated his creativity.

Jan pokračoval ve své improvizaci a završil ji s úsměvem.

Jan continued his improvisation and finished with a smile.

Ačkoli nevyhrál první místo, Jan opustil tělocvičnu spokojený.

Although he didn't win first place, Jan left the gymnasium content.

Uvědomil si, že není nutné vše brát smrtelně vážně.

He realized that not everything needs to be taken too seriously.

Naučil se být více flexibilní a užít si i nečekané situace.

He learned to be more flexible and to enjoy unexpected situations.

A tak se Jan vrátil na internátní pokoj – tentokrát s pocitem, že se něco naučil.

And so Jan returned to his boarding room—this time with a feeling that he had learned something.

Bylo stále chladno, sníh dál padal, ale Jan se v srdci trochu oteplil.

It was still cold, the snow continued to fall, but Jan felt a little warmth in his heart.

Byla to lekce, kterou si bude pamatovat dlouho.

It was a lesson he would remember for a long time.