Jako by svět zmizel v mlze, když Jiří vkročil do Zamlženého močálu.

It was as if the world disappeared into mist when Jiří stepped into the Zamlžený močál (Foggy Swamp).

Mlžný opar nakrýval krajinu jako těžká peřina.

The misty haze covered the landscape like a heavy quilt.

Stromy se zde kroutily a sahaly po obloze, jako by hlídaly každý Jiřího krok.

The trees twisted there, reaching for the sky, as if watching each of Jiří's steps.

Zima sevřela močál v ledovém objetí, a místy se tvořily jiskřivé záblesky ledu na povrchu kalné vody.

The cold had embraced the swamp in an icy grip, and here and there, sparkling flashes of ice formed on the surface of the murky water.

Jiří, mladý botanik plný vášně pro rostliny, přišel do tohoto zapomenutého místa s jediným cílem: najít jedinečný mech, který roste jen zde a jen v zimě.

Jiří, a young botanist full of passion for plants, came to this forgotten place with a single goal: to find the unique moss that grows only here and only in winter.

Mech, o kterém mluvil téměř jako o legendě, mohl změnit jeho kariéru.

The moss, which he spoke of almost as a legend, could change his career.

Jeho kolegové byli často skeptičtí, ale pro Jiřího to byla víra.

His colleagues were often skeptical, but for Jiří, it was a matter of faith.

Přestože si budoval silnou fasádu nezávislosti, uvnitř skrytě toužil po spojení.

Though he built a strong facade of independence, inside, he secretly yearned for connection.

Po několika hodinách hledání, kdy světlo sotva prolomilo přikrývku mlhy, Jiřího naděje začaly klesat.

After several hours of searching, when the light barely pierced the blanket of fog, Jiří's hopes began to fade.

Cítil, že ho močál pohlcoval; hustý les ho obklopoval čím dál víc.

He felt as if the swamp was consuming him; the dense forest surrounded him more and more.

Vál jemný vítr, přinášející chlad až do morku kostí.

A gentle wind blew, bringing cold to the very marrow of his bones.

Jiří věděl, že jestli nenajde mech brzy, bude muset otočit a najít cestu ven.

Jiří knew that if he didn't find the moss soon, he would have to turn back and find his way out.

A tehdy to uviděl.

And then he saw it.

U paty rozložitého stromu, v malé kapse světa, rostl zvláštní mech.

At the base of a sprawling tree, in a small pocket of the world, grew the strange moss.

Byl unikátní, jemný a měňavý, jako by v něj samotná mlha vložila svou duši.

It was unique, delicate, and iridescent as if the mist itself had imparted its soul into it.

Jiří pobídl své unavené nohy a klekl si na zem, aby mech prozkoumal.

Jiří urged his tired legs forward and knelt down to examine the moss.

V okamžiku, kdy mech vzorkoval, mlha zhoustla.

The moment he took a sample of the moss, the fog thickened.

Najednou nebylo vidět ani na krok.

Suddenly, he couldn't see even a step ahead.

Jiřího se zmocnil strach.

Fear gripped Jiří.

Nemohl si dovolit zabloudit, ale už nebylo jasné, kudy dál.

He couldn't afford to get lost, but it was no longer clear which way to go.

Šance na úspěšný návrat se zdála mizivá.

The chance of a successful return seemed slim.

V duchaplné chvíli si Jiří uvědomil, že má na krku teplý šál.

In a moment of clarity, Jiří realized he had a warm scarf around his neck.

Rozvázal ho a zanechal za sebou.

He untied it and left it behind him.

Postupoval opatrně, vždy kousek vpřed, a zanechával za sebou stopu pomocí šálu jako Ariadnina nit.

He moved cautiously, always a step forward, leaving a trail with the scarf like Ariadnina nit (Ariadne's thread).

S každým krokem znal své odkud a kam.

With each step, he knew his where-from and where-to.

Trvalo hodiny, než se dostal zpět na okraj močálu, ale Jiří byl živý, zdravý a s úspěchem v ruce.

It took hours to get back to the edge of the swamp, but Jiří was alive, healthy, and successful.

Uložil mech do bezpečí a zamířil domů.

He secured the moss and headed home.

Tohle malé dobrodružství ho změnilo.

This little adventure had changed him.

Uvědomil si, že ačkoli byl sám, nebyl osamělý.

He realized that though he was alone, he wasn't lonely.

Ruční práce, kterou se rozhodl sdílet se svými kolegy, se stala mostem mezi ním a ostatními.

The craftsmanship he decided to share with his colleagues became a bridge between him and others.

Když konečně předložil svůj objev ve výzkumném ústavu, jeho kolegové ztichli úžasem.

When he finally presented his discovery at the research institute, his colleagues were silently astonished.

Jiřího úsměv byl plný radosti a pocitu sounáležitosti.

Jiří's smile was full of joy and a sense of belonging.

Naučil se, že lidské spojení je stejně důležité jako jakákoli botanická výprava.

He learned that human connection is just as important as any botanical expedition.

Možná, že Valentýn se blížil, ale pro Jiřího byl ten největší dar možnost sdílet svůj svět s ostatními a najít v tom naplnění.

Perhaps Valentine’s Day was approaching, but for Jiří, the greatest gift was the possibility of sharing his world with others and finding fulfillment in it.