Nad centrem Prahy se tyčil mrakodrap s lesklými skleněnými panely.

Above the center of Praha loomed a skyscraper with shiny glass panels.

Bylo zima a střecha budovy byla pokryta vrstvou sněhu.

It was winter, and the building's roof was covered with a layer of snow.

Šlo o jedno z míst, kde se lidé scházeli k práci i k oslavám.

It was one of the places where people gathered for work and celebrations.

Právě ten den se v budově chystala oslava Nového roku.

On that very day, a New Year's celebration was being prepared in the building.

Jiří, tichý, ale odvážný muž, seděl za svým stolem na jednom z horních pater.

Jiří, a quiet but brave man, sat at his desk on one of the upper floors.

O čtyři stoly dál seděla Klára, jeho kolegyně, kterou obdivoval.

Four desks away sat Klára, his colleague whom he admired.

Nikdy jí to však neřekl.

Yet, he never told her.

Všude se ozývaly tiché zvuky psacích strojů a bzučení telefonů.

All around were the soft sounds of typewriters and the buzzing of phones.

Najednou se ozval hlasitý zvuk požárního alarmu.

Suddenly, a loud fire alarm rang out.

Lidé se zmateně začali zvedat.

People began to stand up confusedly.

Jiří se postavil a rozhlédl se kolem.

Jiří stood up and looked around.

Zazněl panický hlas: "Hoří!"

A panicked voice shouted: "Fire!"

Klára ze svého stolu vstala, její oči se setkaly s Jiřího.

Klára stood from her desk, her eyes met Jiří's.

Jiří věděl, že se musí rychle rozhodnout.

Jiří knew he had to decide quickly.

"Musíme na střechu," zavolal Jiří a ukázal směrem k únikovému schodišti vedoucímu nahoru.

"We have to get to the roof," Jiří called out, pointing towards the emergency stairs leading up.

Klára přikývla a následovala ho spolu s ostatními.

Klára nodded and followed him along with the others.

Dým byl hustý a nebezpečný.

The smoke was thick and dangerous.

Olejové květy se rozšiřovaly po stěnách.

Oily flowers spread across the walls.

Museli spěchat.

They had to hurry.

Za nimi rostl plamen.

Behind them, the flames grew.

Když dosáhli střechy, spatřili na obloze vrtulník.

When they reached the roof, they saw a helicopter in the sky.

Jiří mával rukama a z plných plic křičel, aby je záchranáři viděli.

Jiří waved his arms and shouted at the top of his lungs so the rescuers would see them.

Klára stála vedle něj, její strach se mísil s obdivem k Jiřího odvaze.

Klára stood beside him, her fear mixed with admiration for Jiří's courage.

Vrtulník se blížil blíž a blíž.

The helicopter came closer and closer.

Nakonec vrtulník přistál.

Finally, the helicopter landed.

Záchranáři je bezpečně evakuovali dolů na ulici.

Rescuers safely evacuated them down to the street.

Lidé stáli venku, objímali se a všichni si oddychovali, že jsou v bezpečí.

People stood outside, hugging each other, all relieved to be safe.

V zimním vzduchu se míchala směs strachu a úlevy.

In the winter air, a mix of fear and relief lingered.

Jiří, nyní plný nově nalezené odvahy, se otočil ke Kláře.

Jiří, now full of newfound courage, turned to Klára.

"Děkuji, že jsi mě následovala," řekl Jiří s úsměvem.

"Thank you for following me," said Jiří with a smile.

Klára se usmála a přikývla.

Klára smiled back and nodded.

"Ty jsi hrdina," odpověděla.

"You're a hero," she replied.

A tak začal jejich rozhovor, který už dlouho odkládali.

And so began their conversation, which they had long postponed.

V srdci Prahy, na místě, kde se teprve před chvílí odehrála dramatická událost, se oba konečně odhodlali překonat svou plachost.

In the heart of Praha, at the place where a dramatic event had just unfolded, the two finally dared to overcome their shyness.

Jiří se více otevřel.

Jiří opened up more.

Byl jiný, a jeho odvaha oslovila nejen Kláru, ale i ostatní kolem.

He was different, and his bravery inspired not only Klára but also those around them.

Nad městem se začaly objevovat novoroční ohňostroje.

Above the city, New Year's fireworks began to appear.

Nový rok přinesl nový začátek.

The New Year brought a new beginning.