Zima v Praze byla plná kouzla.

Winter in Praha was full of magic.

Pod sněhem, který tiše padal na Staré Město, se ukrývala škola, kde Karel a Jana kdysi strávili své mládí.

Under the snow that quietly fell on the Staré Město, a school lay hidden where Karel and Jana once spent their youth.

Karel stál před budovou a vzpomínal.

Karel stood in front of the building, reminiscing.

Bylo po Vánocích, nový rok teprve začínal.

It was after Christmas, and the new year was just beginning.

Ale pro Karla měla každá zima svůj vlastní příběh.

But for Karel, every winter had its own story.

Karel měl vizi.

Karel had a vision.

Chtěl uspořádat nejlepší školní sraz, jaký kdy Praha viděla.

He wanted to organize the best school reunion Praha had ever seen.

Byl pečlivý plánovač, každý detail měl promyšlený.

He was a meticulous planner, with every detail thought through.

Znovu uvidět své přátele bylo důležité, ale nejvíce se těšil na Janu.

Seeing his friends again was important, but he most looked forward to Jana.

S Janou má společné velké množství krásných vzpomínek.

He shared many beautiful memories with Jana.

Jana se právě procházela po Karlově náměstí, ponořená do svých myšlenek.

Jana was walking through Karlovo náměstí, lost in her thoughts.

Práce jí zabírala veškerý čas.

Work consumed all her time.

Nesnadno se rozhodovala, zda se zúčastní srazu.

She was having difficulty deciding whether to attend the reunion.

Myšlenky na školní časy ji naplňovaly smíšenými pocity.

Thoughts of school times filled her with mixed feelings.

Měla obavy, jestli návrat k minulosti bude dobrý nápad.

She was worried whether returning to the past was a good idea.

Karel věděl, že bez Jany by sraz neměl smysl.

Karel knew that without Jana, the reunion would be meaningless.

Rozhodl se ji přesvědčit.

He decided to persuade her.

Navrhl, aby se sešli tam, kde se scházeli během studií.

He suggested they meet where they used to during their studies.

Bylo to místo pod starou lípou na školním dvoře.

It was a place under the old linden tree in the school courtyard.

Když ji potkal, první promluvila Jana.

When he met her, Jana spoke first.

„Vzpomínáš na naše bláznoviny?

"Do you remember our silly antics?"

“ zeptala se s úsměvem, který Karlovi tolik chyběl.

she asked with a smile that Karel missed so much.

„Jak bych mohl zapomenout?

"How could I forget?"

“ odpověděl Karel a pocítil příval nostalgie.

replied Karel, feeling a rush of nostalgia.

Zvládl ji přesvědčit, aby se ohlédla za minulostí jinak – jako na sérii okamžiků, co je formovaly.

He managed to persuade her to look back at the past differently—as a series of moments that shaped them.

„Máme spolu hodně historek,“ povzdechl si Karel.

"We have a lot of stories together," sighed Karel.

„Bylo by skvělé je znovu prožít a přidat nové.

"It would be great to relive them and add new ones."

“Jana tam stála, s pohledem upřeným na školní budovu pokrytou námrazou.

Jana stood there, her gaze fixed on the school building coated with frost.

Najednou jí došlo, že minulost nemusí být břemenem, ale pokladem.

She suddenly realized that the past didn't have to be a burden but a treasure.

Karel měl pravdu.

Karel was right.

Zase se smála a cítila, jak se jí vrací chuť být znovu součástí něčeho většího.

She laughed again and felt the desire to be part of something bigger once more.

„Půjdu,“ řekla nakonec, hlasem plným rozhodnutí.

"I'll go," she finally said, her voice full of determination.

„Budu tam.

"I'll be there."

“V den školního srazu se společně všichni sešli v prostorné hale, kde Karel pečlivě připravil vše od dekorací po program.

On the day of the school reunion, they all gathered together in a spacious hall, where Karel had carefully prepared everything from decorations to the program.

Bylo to jako zázrak.

It was like a miracle.

Jana i Karel stáli vedle sebe mezi přáteli, se kterými sdíleli vzpomínky i nové zážitky.

Jana and Karel stood side by side among friends with whom they shared memories and new experiences.

A tak se Karel naučil, že ne všechno musí být naplánováno do detailu.

And so Karel learned that not everything needs to be planned in detail.

Nové zkušenosti stojí za to, aby byly prožity spontánně.

New experiences are worth living spontaneously.

Jana pochopila, že minulost znamená něco víc než jen vzpomínky.

Jana realized that the past means more than just memories.

Je to místo setkání s lidmi, kteří mají ve svém srdci pro ni místo.

It is a meeting place with people who have a place for her in their hearts.

Sníh dál tiše padal na Prahu, ale v nitru školy byli všichni společně, a to bylo důležité.

The snow continued to fall quietly on Praha, but inside the school, everyone was together, and that was what mattered.

Pro Karla i Janu to byl krásný nový začátek.

For Karel and Jana, it was a beautiful new beginning.