Na Karlově mostě bylo chladno.

It was cold on Karlův most.

Noční Praha se rozzářila do zlata a sníh křupal pod nohama.

The night-time Praha shone golden and the snow crunched underfoot.

Jakub se pomalu procházel mezi turisty a nedokázal setřást pocit ztracenosti.

Jakub strolled slowly among the tourists and couldn't shake the feeling of being lost.

Most byl přeplněný, ale on si připadal sám.

The bridge was crowded, yet he felt alone.

Jakub vzpomínal na minulost.

Jakub reminisced about the past.

Měl rád zimní večery, ale teď se mu zdálo, že tíha jeho rozhodnutí ho stahuje dolů.

He liked winter evenings, but now it seemed to him that the weight of his decisions was pulling him down.

Přišel na most hledat odpovědi, i když nevěděl jaké.

He had come to the bridge seeking answers, even though he didn't know what kind.

Ten večer byl zvláštní.

That evening was special.

Lidé plakali a smáli se.

People were crying and laughing.

Všude byly zvuky přípravy na silvestrovské oslavy.

Everywhere there were sounds of preparations for New Year's Eve celebrations.

Jakub stál u jednoho z kamenných soch, když viděl známou tvář.

Jakub was standing by one of the stone statues when he saw a familiar face.

„Lenka?“ řekl s překvapením.

"Lenka?" he said in surprise.

Lenka se otočila.

Lenka turned around.

Její úsměv byl jako paprsek slunce na zasněženém kopci.

Her smile was like a ray of sunshine on a snow-covered hill.

„Jakube!“ vykřikla radostně.

"Jakub!" she exclaimed joyfully.

„Myslela jsem, že jsi někde v zahraničí!“

"I thought you were somewhere abroad!"

Jakub se pousmál.

Jakub smiled slightly.

„Ne.

"No.

Jsem tady, v Praze.

I'm here, in Praha.

Ty jsi ta, kdo cestuje.“

You are the one who travels."

„Ano,“ odpověděla energicky, „právě jsem se vrátila.

"Yes," she replied energetically, "I just got back.

Tolik ti toho musím říct!“

I have so much to tell you!"

Jakub zuřivě přemýšlel.

Jakub thought furiously.

Tolik otázek a starých pocitů, uzamčených a nepřiznaných.

So many questions and old feelings, locked away and unadmitted.

„Chybělas mi,“ řekl nakonec tiše.

"I missed you," he finally said quietly.

Lenka na něj pevně pohlédla.

Lenka looked at him intently.

„Ty jsi mi taky chyběl, Jakube.

"I missed you too, Jakub.

Jak se máš?“

How have you been?"

Oba se opřeli o zábradlí mostu.

Both leaned against the bridge railing.

Pod nimi tekla Vltava, ledová a klidná.

Below them, the Vltava river flowed, icy and calm.

Jakub si uvědomil, že tohle je ten okamžik.

Jakub realized that this was the moment.

„Je toho tolik, co bych rád vysvětlil, Lenko,“ začal váhavě.

"There's so much I'd like to explain, Lenka," he began hesitantly.

„O naší minulosti, o mém chování...“

"About our past, about my behavior..."

Lenka ho zastavila lehkým dotykem na rameni.

Lenka stopped him with a gentle touch on his shoulder.

„Jakube, co bylo, bylo.

"Jakub, what was, was.

Jsme tu teď.

We are here now.

Jsem ráda, že tě vidím.“

I'm glad to see you."

Její laskavost byla jako pohlazení.

Her kindness was like a caress.

Jakub se cítil, jako by mu někdo sundal těžký plášť z ramen.

Jakub felt as if someone had lifted a heavy cloak from his shoulders.

„Můžeme začít znova?“

"Can we start over?"

„Samozřejmě,“ usmála se.

"Of course," she smiled.

„Co kdybychom se sešli na kávu?“

"How about we meet for coffee?"

„To by bylo skvělé,“ souhlasil Jakub, jeho srdce bylo náhle plné naděje.

"That would be great," Jakub agreed, his heart suddenly full of hope.

Obloha nad nimi byla posetá hvězdami.

The sky above them was dotted with stars.

Z dáli zněly zvuky ohňostrojů oznamujících blížící se nový rok.

The sounds of fireworks announcing the approaching new year echoed from afar.

Jakub a Lenka se obrátili a zamířili k domovu, každý se svými myšlenkami, ale tentokrát se světlem a očekáváním.

Jakub and Lenka turned and headed home, each with their own thoughts, but this time with light and anticipation.

Tahle chladná noc na Karlově mostě přinesla něco důležitého.

This cold night on Karlův most brought something important.

Spojení, které čas ani vzdálenost nemohly zničit.

A connection that neither time nor distance could destroy.

Doplněné okamžiky cesty ztraceného Jakuba našly útěchu v Lenčině teple.

Filled with moments of Jakub's lost journey finding solace in Lenka's warmth.

A před nimi ležela nová, neprobádaná stezka, kávou a možná něčím víc vedoucí.

And before them lay a new, uncharted path, led by coffee and perhaps more.