Jiri kráčel po Karlově mostě, oči přimhouřené do sněžení, vzduch byl chladný, ale jeho srdce hřálo vzpomínkami.

Jiri walked across the Charles Bridge, eyes squinted against the snowfall, the air was cold, but his heart was warmed by memories.

Každý rok, na svátek svatého Mikuláše, sem přišel, aby položil květiny na místo, kde poprvé požádal svoji ženu o ruku.

Every year, on the feast of Saint Mikuláš, he came here to lay flowers at the spot where he first proposed to his wife.

Most byl posetý turisty a místními, kteří si užívali sváteční atmosféru.

The bridge was dotted with tourists and locals enjoying the festive atmosphere.

Pestrobarevné světla visela nad jejich hlavami a vůně svařeného vína prostupovala vzduch.

Colorful lights hung above their heads, and the scent of mulled wine filled the air.

Jak se Jiri blížil ke svému cíli, náhlá bolest mu sevřela hruď.

As Jiri approached his destination, a sudden pain clenched his chest.

Zastavil se a pokusil se nadechnout, ale bolest byla ostrá a neúprosná.

He stopped and tried to breathe, but the pain was sharp and relentless.

S opřením o kamenné zábradlí se zadíval na chladnou hladinu Vltavy, pokrytá stříbrným příkrovem sněhu.

Leaning on the stone railing, he gazed at the cold surface of the Vltava, covered with a silver blanket of snow.

Myšlenky na jeho milovanou ženu ho vedly, ale tělo mu selhávalo.

Thoughts of his beloved wife guided him, but his body was failing him.

Kousek před ním stál Petr, mladý muž s laskavým pohledem.

A little ahead of him stood Petr, a young man with a kind look.

Viděl starce, jak bojuje s bolestí, jeho svolné srdce jej vedlo k akci.

He saw the old man struggling with pain, and his compassionate heart led him to act.

Rychle přistoupil k Jirimu.

He quickly approached Jiri.

"Pane, jste v pořádku?"

"Sir, are you okay?"

ptal se starostlivě.

he asked with concern.

Jiri, přes bolest v očích, kratce přikývl, ale jeho tvář prozradila skutečnost.

Jiri, despite the pain in his eyes, nodded briefly, but his face revealed the truth.

"Musím tam dojít," řekl Jiri.

"I must reach there," Jiri said.

S prstem ukázal k místu nedaleko, jen pár kroků odtud, kde s květinami každoročně přemítal nad minulostí s hlubokou láskou.

With a finger, he pointed to a spot nearby, just a few steps away, where he every year reflected on the past with deep love, with flowers in hand.

Petr ho nechtěl nechat napospas.

Petr did not want to leave him on his own.

"Pomohu vám," nabídl a jemně chytil Jiriho pod paži.

"I will help you," he offered and gently took Jiri by the arm.

Pomalu kráčeli, Petr pevně podpíral staršího muže.

They walked slowly, Petr firmly supporting the older man.

Kroky byly těžké, ale společně se dostali na to místo.

The steps were heavy, but together they reached the spot.

Jiri, s očima naplněnýma slzami, položil květiny na dlažbu.

Jiri, eyes filled with tears, laid the flowers on the pavement.

Zavřel oči, vybavující si laskavý úsměv své ženy.

He closed his eyes, recalling his wife's gentle smile.

Pro něj to byl akt lásky a tradice, který by za žádnou cenu nevyměnil.

For him, it was an act of love and tradition, something he wouldn't trade for anything.

Když stáli bok po boku, Jiri se obrátil k Petru.

As they stood side by side, Jiri turned to Petr.

"Děkuji, mladý muži.

"Thank you, young man.

Nevěděl jsem, jak bych to sám zvládl."

I didn't know how I would do it alone."

Petr se usmál a s pokorou řekl: "To nic, pane.

Petr smiled and humbly said, "It's nothing, sir.

Jste tu v našem městě vždy vítán."

You are always welcome in our city."

Oba muži zůstali chvilku stát, sledovali v dálce plynoucí řeku.

The two men stood for a moment, watching the river flow by in the distance.

Jiri cítil, jak mu přítomnost mladíka zahřívá srdce.

Jiri felt the presence of the young man warming his heart.

Uvědomil si, že není sám.

He realized he was not alone.

Rozhodl se otevřít své srdce novým přátelstvím, jako byla tato.

He decided to open his heart to new friendships like this one.

S úsměvem se rozloučili, Petr pokračoval v procházce po mostě, zatímco Jiri se pomalu vracel, naplněn novou nadějí a vděčností za lidskou laskavost.

With a smile, they bid farewell, Petr continued his walk across the bridge, while Jiri slowly returned, filled with new hope and gratitude for human kindness.

Ten svatý Mikuláš byl jiný než ostatní.

This Saint Mikuláš was different from the others.

Byl to den, kdy se Jiri dozvěděl, že dobrota cizinců může změnit život, a že vzpomínky jsou nejhezčí, když je máme s kým sdílet.

It was the day when Jiri learned that the kindness of strangers can change lives, and that memories are most beautiful when we have someone to share them with.