Jirka seděl ve své malé kanceláři.

Jirka sat in his small office.

Díval se na monitor počítače, ale myšlenkami byl jinde.

He looked at the computer monitor, but his thoughts were elsewhere.

Venku podzimní vítr rozháněl listí.

Outside, the autumn wind was scattering the leaves.

Jirka přemýšlel o nadcházející události, kterou měl pomoci zorganizovat – školní fundraiser na podporu třídy, do které chodila jeho dcera Anička.

Jirka was thinking about the upcoming event he was supposed to help organize—a school fundraiser to support the class that his daughter Anička attended.

V kanceláři panoval ruch.

The office was bustling with activity.

Lidé se bavili o pracovních úkolech a nadcházejícím Mikuláši.

People were talking about work tasks and the upcoming Mikuláš.

Alena, jeho kolegyně, si všimla Jirkova ztrápeného pohledu.

Alena, his colleague, noticed Jirka's troubled expression.

"Jirko, na co myslíš?"

"Jirko, what are you thinking about?"

zeptala se.

she asked.

Jirka si povzdechl.

Jirka sighed.

"Chci, aby fundraiser na Aniččinu školu byl úspěšný.

"I want the fundraiser for Anička's school to be successful.

Ale je toho tolik k zařizování," odpověděl.

But there's so much to arrange," he replied.

"Když potřebuješ, můžu pomoci," řekla Alena přátelsky.

"If you need, I can help," said Alena kindly.

Pavel, který seděl vedle Aleny, kývl.

Pavel, who sat next to Alena, nodded.

"Jsem s tebou, Jirko.

"I'm with you, Jirko.

Můžeme to zařídit spolu."

We can handle it together."

Jirka měl pocit, že se mu konečně vyjasnilo.

Jirka felt as if things finally started to clear up.

Rozhodl se využít své kontakty z práce.

He decided to use his contacts from work.

Oslovil několik kolegů, kteří měli dobré vztahy s místními firmami.

He reached out to several colleagues who had good relationships with local businesses.

Brzy získal několik darů: hračky, knihy, dokonce i občerstvení pro akci.

Soon, he secured several donations: toys, books, and even snacks for the event.

Jednoho dne před obědem Jirka promluvil s Alenou a Pavlem.

One day before lunch, Jirka spoke with Alena and Pavel.

"Můžeme začít plánovat dnes o polední pauze?"

"Can we start planning today during the lunch break?"

navrhl.

he suggested.

Všichni tři se sešli v zasedačce.

All three gathered in the meeting room.

Bylo tam teplo a útulně, což kontrastovalo s chladným podzimním počasím venku.

It was warm and cozy there, contrasting with the chilly autumn weather outside.

Plánovali, diskutovali a tvořili seznamy úkolů.

They planned, discussed, and created task lists.

Postupně se jejich úsilí začínalo vyplácet.

Gradually, their efforts began to pay off.

Den fundraiseru se blížil.

The day of the fundraiser was approaching.

Jirka se vzbudil plný nervů.

Jirka woke up full of nerves.

Venku začalo sněžit.

It had started to snow outside.

Když dorazil ke škole, zjistil, že došlo k problémům s místem konání.

When he arrived at the school, he found out there were problems with the venue.

Gymnázium bylo přechodně uzavřeno kvůli technickým problémům.

The gymnasium was temporarily closed due to technical issues.

Jirka musel rychle reagovat.

Jirka had to react quickly.

S pomocí Aleny a Pavla našli jiné místo – místní kulturní dům.

With the help of Alena and Pavel, they found another location—a local cultural center.

Všichni společně přesunuli výzdobu, plakáty a připravené dary.

Together, they moved the decorations, posters, and prepared donations.

Navzdory překážkám se fundraiser konal včas.

Despite the obstacles, the fundraiser took place on time.

Děti a rodiče se začali scházet.

Children and parents started to gather.

Vánoční ozdoby třpytily se pod světly a místnost naplnila radostná nálada.

Christmas decorations glistened under the lights, and the room was filled with a joyful atmosphere.

Jirkova dcera Anička pobíhala kolem se širokým úsměvem.

Jirka's daughter Anička ran around with a wide smile.

Když už byl Jirka připraven oddechnout si, vešel do místnosti jeho šéf.

Just as Jirka was ready to relax, his boss entered the room.

Uzříce živou a úspěšnou akci, šéf přistoupil k Jirkovi a pronesl chválu.

Seeing the lively and successful event, the boss approached Jirka and offered praise.

"Jirko, tohle je úžasné.

"Jirko, this is amazing.

Měl bys být na sebe pyšný," řekl.

You should be proud of yourself," he said.

Jirka cítil, že se mu srdce naplnilo hrdostí a štěstím.

Jirka felt his heart fill with pride and happiness.

Uvědomil si, že jeho úsilí má smysl.

He realized that his efforts were meaningful.

Nejen pro něj a Aničku, ale pro celou komunitu.

Not just for him and Anička, but for the entire community.

V tu chvíli se změnil.

At that moment, he was changed.

Jeho touha po uznání se naplnila a získal nový smysl pro svou práci.

His desire for recognition was fulfilled, and he gained a new sense of purpose in his work.

zjistil, že může být užitečný nejen jako úředník, ale i jako člen komunity.

He discovered that he could be useful not only as an office worker but also as a community member.

A to bylo pro Jirku největším dárkem na Mikuláše.

And that was the greatest gift for Jirka on Mikuláš.