Ve vzduchu visel podzim.

Autumn hung in the air.

Studený vítr foukal přes husté lesy Šumavy, zbarvené do nádherných odstínů oranžové a zlaté.

A cold wind blew through the dense Šumava forests, colored in stunning shades of orange and gold.

Karel, zkušený dřevorubec, stál na okraji lesa.

Karel, an experienced woodcutter, stood at the edge of the forest.

Byl to zvláštní den.

It was a special day.

Karel věděl, že tahle část lesa, plná vzpomínek na dětství a jeho zesnulého otce, má být pokácena.

Karel knew that this part of the forest, full of memories of childhood and his deceased father, was to be cut down.

Karel vzpomínal na časy, kdy tu tábořil s otcem.

Karel recalled the times he camped here with his father.

Byly to krásné chvíle, uprostřed přírody, daleko od civilizace.

Those were beautiful moments, in the middle of nature, far from civilization.

Tehdy si přísahal, že tento kousek lesa nikdy nezapomene.

Back then, he promised himself he would never forget this piece of forest.

Ale nyní stál před dilematem.

But now he faced a dilemma.

Jako pracovník musel zajistit ekonomické přežití své rodiny.

As a worker, he had to ensure the economic survival of his family.

Logování bylo důležitou prací v oblasti.

Logging was an important job in the area.

Ale zároveň chtěl chránit místo, které pro něj tolik znamenalo.

But at the same time, he wanted to protect the place that meant so much to him.

"Musíme to udělat, Karle," povzdechl si Petr, jeho kolega, a díval se na plánování na zítřejší práci.

"We have to do it, Karel," sighed Petr, his colleague, looking at the plan for the next day's work.

"Nemáme jinou možnost.

"We don't have another option.

Tímto směrem bude víc dřeva."

In this direction, there will be more wood."

Karel nevěřícně zakroutil hlavou.

Karel shook his head in disbelief.

"Nemůžeme pokácet tadyto místo.

"We can't cut this place down.

Je to důležité.

It's important.

Co kdybychom se přesunuli tamhle, za potok?"

What if we move over there, beyond the stream?"

Petr zaváhal.

Petr hesitated.

"Musíš mluvit s Janou.

"You need to talk to Jana.

Ona rozhoduje."

She decides."

Jana, vedoucí týmu, byla rozumná, ale i ona musela dbát na ekonomické potřeby společnosti.

Jana, the team leader, was reasonable, but she also had to consider the company's economic needs.

Karel věděl, že musí být přesvědčivý.

Karel knew he had to be convincing.

Když nastal čas, postavil se před Janu s odhodláním.

When the time came, he stood before Jana with determination.

"Potřebujeme to místo.

"We need this place.

Ale tamhle za potokem je také dobré dřevo.

But over there beyond the stream, there's also good wood.

Můžeme tam udělat kus práce, aniž bychom ničili něco, co je hodnotné," promlouval Karel.

We can work there without destroying something valuable," Karel spoke.

Jana chvíli mlčela.

Jana was silent for a moment.

Byla to těžká situace.

It was a tough situation.

Nakonec kývla.

Finally, she nodded.

"Zapůjčím ti důvěru, Karle.

"I'll trust you, Karel.

Musíme dodržet termíny a zajistit, aby byl dřeva dostatek.

We have to meet deadlines and ensure there's enough wood.

Ale pokusíme se přesměrovat do té jiné části."

But we'll try to redirect to that other part."

S ulehčením a vděčností Karel přikývl.

With relief and gratitude, Karel nodded.

Bylo to víc, než doufal.

It was more than he hoped for.

Naučil se, že i jednoduchý dřevorubec může prosadit své hodnoty.

He learned that even a simple woodcutter can uphold his values.

Jen potřebuje odvahu a správný plán.

He just needs courage and the right plan.

Podzimní den v Šumavě dál pokračoval, se svým kouzlem a barvami.

The autumn day in Šumava continued, with its charm and colors.

Les mohl být dočasně v bezpečí, a tak i Karel našel klid v duši, vědom si důležitého úkolu, který ho čeká – chránit to, na čem vážně záleží.

The forest could be temporarily safe, and thus Karel found peace in his soul, aware of the important task that awaited him—to protect what truly matters.