Podzimní listí v Moravském krasu hrálo všemi barvami.

The autumn leaves in the Moravský kras played with all colors.

Mezi stromy se ukrývaly vápencové jeskyně, které byly tiché a tajemné.

Limestone caves, silent and mysterious, were hidden among the trees.

V tomto prostředí se sešla Jiriho rodina po mnoha letech.

In this setting, Jiri's family gathered after many years.

Jiri byl muž s tvrdými rysy.

Jiri was a man with rugged features.

Jeho pohled byl hluboký.

His gaze was deep.

Roky osamělosti ho poznamenaly.

Years of loneliness had left their mark on him.

Teď stál na kraji lesa a koukal na své dcery.

Now he stood at the edge of the forest, looking at his daughters.

Chtěl je obejmout, ale nevěděl jak.

He wanted to embrace them, but didn't know how.

Lada, jeho starší dcera, byla opatrná.

Lada, his eldest daughter, was cautious.

Nevěřila, že jejich setkání může něco změnit.

She didn't believe that their meeting could change anything.

Vedle ní stála Katerina.

Beside her stood Katerina.

Byla mladší a křehčí, ale její úsměv byl plný naděje.

She was younger and more fragile, but her smile was full of hope.

Toužila po tom, aby se rodina znovu spojila.

She longed for the family to reunite.

„Jsem rád, že jste přišly,“ řekl Jiri.

"I'm glad you came," said Jiri.

Jeho hlas byl tichý, ale upřímný.

His voice was quiet but sincere.

Lada si založila ruce na prsou.

Lada crossed her arms over her chest.

„Co chceš, táto?

"What do you want, Dad?"

“ Přímo se ho zeptala.

she asked directly.

Katerina se podívala na sestru a pak na otce.

Katerina looked at her sister and then at their father.

„Chci jen vědět, proč jsi nikdy nepřišel zpátky,“ řekla jemně.

"I just want to know why you never came back," she said gently.

Jiri věděl, že nastal čas vysvětlit minulost.

Jiri knew it was time to explain the past.

„Byl jsem hloupý, zavíral jsem se před světem.

"I was foolish, closing myself off from the world.

Bál jsem se, že bych vás zklamal.

I was afraid of disappointing you.

Až teď jsem pochopil, že jsem to neměl dělat.

Only now do I realize that I shouldn't have done that."

“Šli lesem vstříc jeskyním.

They walked through the forest towards the caves.

Mezi stěnami z kamene byli blízko, ale také vzdáleni.

Among the stone walls, they were both close and distant.

Ticho jeskyní bylo přerušeno Ladiným výbuchem.

The silence of the caves was interrupted by Lada's outburst.

„Tolik let a teď se chceš vrátit?

"So many years, and now you want to come back?

Proč bych měla věřit, že to myslíš vážně?

Why should I believe you're serious?"

“Jiri se zastavil.

Jiri stopped.

„Protože už nemohu ztratit víc, než jsem už ztratil.

"Because I can't lose more than I've already lost.

Přišel jsem o vás a to byl můj největší omyl.

I lost you, and that was my greatest mistake."

“Katerina položila ruku na Ladu.

Katerina placed her hand on Lada.

„Myslím, že se táta snaží.

"I think Dad is trying.

Neměli bychom mu dát šanci?

Shouldn't we give him a chance?"

“Ticho mezi nimi bylo jako ozvěna jeskyně.

The silence between them was like an echo in the cave.

Lada cítila, jak se napětí v ní uvolňuje.

Lada felt the tension within her begin to release.

„Dobrá,“ kývla pomalu.

"Alright," she nodded slowly.

„Ale musíš nám ukázat, že zůstáváš.

"But you have to show us you're staying."

“Jiri přikývl.

Jiri nodded.

„Slibuji, že budu tady.

"I promise I will be here.

Budu s vámi.

I’ll be with you."

“Jak se den chýlil ke konci, rodina společně opustila jeskyni.

As the day came to an end, the family left the cave together.

Podzimní slunce pomalu krylo vřesoviska Karstu.

The autumn sun slowly covered the moorlands of the Karst.

Přítomnost jim přinášela novou naději.

The present brought them new hope.

Krok po kroku se vydali na cestu k lepšímu zítřku.

Step by step, they set out on a path toward a better tomorrow.

Byla to cesta k porozumění.

It was a path to understanding.

Jiri, Lada a Katerina se rozhodli začít znovu.

Jiri, Lada, and Katerina decided to start anew.

V novém světle podzimního dne se zdálo, že všechno je možné.

In the new light of the autumn day, it seemed everything was possible.

Společně se vydali domů, nechávající minulost v útrobách starého krasu.

Together, they set out for home, leaving the past in the depths of the ancient kras.