Na podzimním dni ve škole v Praze vládlo neobyčejné napětí.

On an autumn day at school in Praze, an extraordinary tension prevailed.

Studenti dychtivě pobíhali chodbami mezi barevnými plakáty oznamujícími nadcházející vědecký veletrh.

Students eagerly ran through the hallways, among colorful posters announcing the upcoming science fair.

Stěny školy byly plné nápadů a triků na všechno možné, od astronomie po chemii.

The school walls were filled with ideas and tricks for everything, from astronomy to chemistry.

Jirka, vášnivý student se zálibou v robotice, stál sám v laboratoři.

Jirka, a passionate student with a fondness for robotics, stood alone in the lab.

Jeho stůl byl posetý elektronikou a čipy, které zrovna odmítaly spolupracovat.

His desk was strewn with electronics and chips that simply refused to cooperate.

Cítil se pod tlakem.

He felt under pressure.

Veletrh se blížil a jeho projekt měl ještě k dokonalosti daleko.

The fair was approaching, and his project was far from perfect.

Kromě toho tu byl Petr, jehož projekty byly vždy pečlivě připravené a uváděné jako vzor ostatním.

Besides, there was Petr, whose projects were always meticulously prepared and showcased as examples to others.

"Klid, Jirko," povzdychl si tiše sám pro sebe, když se snažil zapojit dráty správně.

"Calm down, Jirko," he sighed quietly to himself as he tried to connect the wires correctly.

Světla robotického modelu zablikala, ale pak zase zhasla.

The lights of the robotic model flickered but then went out again.

Jirkovi se v břiše svíral nepříjemný pocit z nadcházejícího termínu, který se neúprosně blížil.

Jirka felt a sickening knot in his stomach as the deadline loomed unrelentingly.

Do laboratoře vstoupila Alena.

Alena entered the lab.

Usmála se na Jirku a řekla: "Hej, jak to jde, génee?

She smiled at Jirka and said, "Hey, how's it going, genius?

Potřebuješ pomoc?"

Need some help?"

Alena vždy věděla, jak ho povzbudit.

Alena always knew how to encourage him.

Byla jako dýchající uvolnění v jeho přeplněném rozvrhu.

She was like a breath of relief in his overcrowded schedule.

Přesto Jirka zaváhal.

Yet Jirka hesitated.

Jeho hrdost mu bránila říct ano.

His pride prevented him from saying yes.

Ve školní kantýně Petr vyprávěl svým přátelům o svém projektu, zatímco Jirka si všiml jeho sebevědomí.

In the school cafeteria, Petr was telling his friends about his project, while Jirka noticed his confidence.

Jak rád by ho porazil, ale cítil, že bez pomoci to nezvládne.

How he wished to beat him, but he felt that he couldn't do it without help.

Po několika dalších pokusech a chybách se Jirka rozhodl.

After several more trials and errors, Jirka made up his mind.

Přiznal si, že potřebuje podporu.

He admitted that he needed support.

"Aleno," zavolal ji následující den, "můžeš, prosím, přijít odpoledne?

"Aleno," he called her the following day, "can you come over this afternoon?

Potřeboval bych pár tipů."

I could use a few tips."

Alena s radostí dorazila a společně s Jirkou pracovali až do pozdních hodin.

Alena happily arrived and worked with Jirka late into the night.

Její nápady a jiný úhel pohledu přinesly do projektu nový život.

Her ideas and different perspectives breathed new life into the project.

Oba smáli se a plánovali vylepšení.

They both laughed and planned improvements.

Když Jirka konečně zapnul robota, ten se plynule rozeběhl na stole, blikaje a pípaje.

When Jirka finally turned on the robot, it smoothly ran across the table, blinking and beeping.

Konečně přišel den vědeckého veletrhu.

The day of the science fair finally arrived.

Jirkův stánek přilákal spoustu návštěvníků.

Jirka's booth attracted many visitors.

Robot, na kterém tolik pracoval, nyní dokonale fungoval a nadchnul jak učitele, tak spolužáky.

The robot he had worked so hard on now functioned perfectly and impressed both teachers and classmates.

Dokonce i Petr přiznal, že Jirka má něco speciálního.

Even Petr admitted that Jirka had something special.

Když si Jirka stoupl na pódium, cítil se pyšný.

When Jirka stood on the stage, he felt proud.

Nejen kvůli projektu, ale také kvůli nově objevenému poznání, že žádný úspěch nestojí za to, pokud se o něj nemůže podělit s přáteli.

Not only because of the project but also due to the newly found realization that no success is worth it unless it can be shared with friends.

Pochopil, že spolupráce a přátelství mohou vést k velkým věcem.

He understood that collaboration and friendship can lead to great things.

Večer, když Jirka odcházel ze školy, držel v ruce diplom za nejlepší projekt.

In the evening, as Jirka left the school, he held in his hand a diploma for the best project.

Cítil vděčnost za to, že se dokázal otevřít ostatním a naučit se, jak důležité je hledat pomoc, když je třeba.

He felt grateful that he had been able to open up to others and learn how important it is to seek help when needed.

Na podzimním listí školy v Praze se leskla jeho budoucnost, nyní jasnější než kdy jindy.

On the autumn leaves of the school in Praze shone his future, now brighter than ever.