V policejní stanici města Olomouc bylo rušno.

At the police station in the city of Olomouc, it was bustling.

Už zvenku byla cítit typická vůně mokrých podzimních listů, které vítr snášel k zemi.

From the outside, you could smell the typical scent of wet autumn leaves that the wind was bringing down to the ground.

Uvnitř seděl Jirka, účetní, který se obvykle nebál čísel ani pořádku.

Inside sat Jirka, an accountant who usually wasn't afraid of numbers or order.

Tentokrát měl ale na čele vrásky starostí.

This time, however, he had worries furrowing his brow.

Jirka přišel nahlásit krádež.

Jirka had come to report a theft.

Nebo spíše ztrátu.

Or rather, a loss.

Ztratil drahý náhrdelník, který půjčil pro svou přítelkyni Kláru.

He lost an expensive necklace he had borrowed for his girlfriend, Klára.

Byl to krásný kousek, zapůjčený z luxusního obchodu, ale teď zmizel.

It was a beautiful piece, borrowed from a luxury store, but now it was gone.

Jirka se bál, co by se stalo, kdyby Klára zjistila pravdu.

Jirka was worried about what would happen if Klára found out the truth.

Seděl na lavici a čekal, až na něj přijde řada.

He sat on the bench waiting for his turn.

Policista Marek, mladý a zkušený s podobnými případy, ho nakonec zavolal k sobě.

Police officer Marek, young and experienced with similar cases, finally called him over.

"Co se vám stalo, pane?"

"What happened to you, sir?"

zeptal se Marek přívětivě.

Marek asked kindly.

Jirka se zhluboka nadechl a řekl: "Byl jsem přepaden.

Jirka took a deep breath and said, "I was mugged.

Ukradli mi náhrdelník."

They stole the necklace from me."

Byla to první verze příběhu, která mu přišla na mysl, ale věděl, že není pravdivá.

It was the first version of the story that came to his mind, but he knew it wasn't true.

Jeho nervy byly napjaté.

His nerves were tense.

Marek si vše zapisoval a pokládal další otázky.

Marek noted everything down and asked further questions.

Náhle se Jirka zarazil, když si vzpomněl na Marka z jejich posledního setkání na párty.

Suddenly, Jirka hesitated when he remembered Marek from their last meeting at a party.

Byl podezřelý, měl pověst zlodějíčka.

He was suspicious, had a reputation as a petty thief.

"Ano, vzpomínám si," řekl po chvíli Jirka.

"Yes, I remember," Jirka said after a moment.

"Viděl jsem tam Marka.

"I saw Marek there.

Tedy, řeč je o jiném Marku."

I mean, I'm talking about a different Marek."

Policista nadskočil a odložil tužku.

The officer jumped and set his pencil aside.

"Marek, říkáte?

"Marek, you say?

Ten Marek je místní známá firma."

That Marek is a well-known local character."

Po dlouhém vysvětlování policista rozhodl, že je třeba Marka vyslechnout.

After lengthy explanations, the officer decided that Marek needed to be questioned.

Jirka byl nervózní, musel čelit Marekovi tváří v tvář.

Jirka was nervous, he had to face Marek in person.

Když se konečně setkali na stanici, Marek se uchechtl.

When they finally met at the station, Marek chuckled.

Odpálil to se slovy: "Byl to jen vtip, příteli.

He started off with, "It was just a joke, my friend.

Nemyslel jsem to vážně."

I didn't mean it seriously."

Pak vytáhl náhrdelník z kapsy bundy a podal ho Jirkovi.

Then he pulled the necklace out of his jacket pocket and handed it to Jirka.

Jirka byl znovu v pohodě, ale cítil zároveň i jistou hanbu.

Jirka felt calm again, but also a certain shame.

Uvědomil si, že být upřímný se vyplácí.

He realized that being honest pays off.

Rozhodl se, že příště bude jednat přímo a jasně.

He decided that next time he would act directly and clearly.

Opustil stanici s náhrdelníkem v kapse a ulevou v srdci.

He left the station with the necklace in his pocket and relief in his heart.

Klára se nic nedozvěděla, a on se poučil o důležitosti pravdy a plánování.

Klára never found out, and he learned about the importance of truth and planning.

Byla to jeho lekce pro příští podzim.

It was his lesson for next autumn.