Noční ticho na Karlově mostě bylo občas přerušeno cinkáním zvonků malého tramvaje v dálce.

The quiet of the night on the Karlův most was occasionally interrupted by the chiming bells of a small tram in the distance.

Listy spadané na můstku lehce ševelily, zatímco lampy osvětlovaly jejich barevnou krásu.

Fallen leaves on the bridge rustled gently, while the lamps illuminated their colorful beauty.

Jakub seděl pod jedním obloukem mezi sochami svatých s nadějí, že se i toho večera podaří něco prodat.

Jakub sat under one of the arches between the statues of saints, hoping to sell something that evening.

Vedle sebe měl rozložený stojan.

Next to him, he had set up a stand.

Na něm visely karikatury, které během dne nakreslil.

On it hung caricatures he had drawn during the day.

Jakub byl praktický mladík.

Jakub was a practical young man.

V každé linii jeho črt byla odhodlanost a nadšení.

In every line of his sketches was determination and enthusiasm.

Toužil se stát skutečným umělcem, a proto potřeboval peníze na kurzy malby.

He aspired to become a true artist, and therefore needed money for painting courses.

Ale dnes večer bylo turistů málo. Mnozí se ukrývali před blížící se bouří.

But tonight, there were few tourists, many were hiding from the approaching storm.

Na druhé straně mostu se objevila Veronika.

On the other side of the bridge, Veronika appeared.

Byla to žena, která hledala smysl.

She was a woman searching for meaning.

Toulala se Evropou, přemýšlela a hledala, co ji inspiruje.

She wandered through Europe, contemplating and looking for what inspired her.

Viděla Jakubova kresby a na moment se zastavila.

She saw Jakub's drawings and stopped for a moment.

"Možná tento mladík má odpovědi," přemítala skepticky.

"Maybe this young man has the answers," she mused skeptically.

Náhle začalo pršet.

Suddenly, it began to rain.

Kapky ihned změnily lesklou kamennou cestu v kluzkou skluzavku.

The drops instantly turned the shiny stone path into a slippery slide.

Jakub se ukrýval pod svým deštníkem.

Jakub sheltered under his umbrella.

Uvažoval, jestli se má vrátit domů.

He was contemplating whether to return home.

Ale pak zahlédl Veroniku, která se váhavě blížila k jeho stanovišti.

But then he spotted Veronika, who was hesitantly approaching his spot.

"Chcete si nechat nakreslit portrét?" Jakub nabídl přes hluk deště.

"Would you like to have your portrait drawn?" Jakub offered through the noise of the rain.

Veronika, překvapena svým vlastním rozhodnutím, přikývla.

Veronika, surprised by her own decision, nodded.

Oba se schovali pod Jakubovým deštníkem.

They both hid under Jakub's umbrella.

Jakub začal kreslit, a zatímco jeho ruka klouzala po papíře, začali si povídat.

Jakub began to draw, and as his hand glided over the paper, they started talking.

Veronika hovořila o svých cestách a pochybení.

Veronika spoke of her travels and mistakes.

Jakub sdílel své sny a naděje.

Jakub shared his dreams and hopes.

Déšť polevil a Jakub dokončil kresbu.

The rain eased, and Jakub completed the drawing.

Podal ji Veronice.

He handed it to Veronika.

Na papíře byl její portrét.

On the paper was her portrait.

Měla v očích naději a svěžest, kterou sama necítila, ale teď ji viděla z jiné perspektivy.

She had hope and freshness in her eyes that she didn't feel herself, but now saw from a different perspective.

"Moc děkuji," řekla dojatě Veronika.

"Thank you very much," Veronika said, moved.

"Tohle je ta inspirace, kterou jsem hledala." Dala Jakubovi peníze a přidala několik bankovek navíc.

"This is the inspiration I was looking for." She gave Jakub money and added a few extra bills.

Když se otočila k odchodu, Jakub věděl, že toto setkání bylo víc než obchodem.

As she turned to leave, Jakub knew that this meeting was more than just a transaction.

Bylo to setkání dvou duší hledajících své místo.

It was a meeting of two souls searching for their place.

Jakub s úsměvem zabalil své věci.

With a smile, Jakub packed his things.

Dešťové kapky na papíře nechaly jemné stopy, ale nebyly ničím, co by nemohl zvládnout.

The raindrops on the paper left gentle marks, but they were nothing he couldn't handle.

Most se v zadu hlavách osvětlil městskými světly.

The bridge was illuminated by city lights in the background.

Jakub se cítil odvážnější a Veronika odcházela s jasnou myslí a rozhodnutím pokračovat ve svých toulkách.

Jakub felt braver, and Veronika left with a clear mind and a decision to continue her wanderings.

Zatímco se jména Jakub a Veronika ztrácela v mase lidí, věděli, že toho večera oba nalezli něco cenného.

While the names Jakub and Veronika faded among the crowd, they knew they had both found something valuable that evening.