V orlovárně na okraji města, obklopené stromy, jejichž listí zářilo oranžovou a červenou barvou podzimního listí, žila Jana.

In the orlovárna on the outskirts of the city, surrounded by trees whose leaves glowed with the orange and red colors of autumn foliage, lived Jana.

Byla nejstarší z dětí a na některé z nich dohlížela jako starostlivá maminka.

She was the oldest of the children and watched over them like a caring mom.

Mezi nimi byl Petr, malý chlapec s očima plnými zvědavosti a snů o světě venku.

Among them was Petr, a little boy with eyes full of curiosity and dreams about the world outside.

Jednoho chladného podzimního rána se však svět v orlovně změnil.

One cold autumn morning, however, the world in the orlovárna changed.

Petr onemocněl a musel k lékaři.

Petr fell ill and had to see a doctor.

Lékař řekl, že má vážnou nemoc.

The doctor said he had a serious illness.

Jana byla hrozně vystrašená.

Jana was terribly frightened.

Co když Petr odejde?

What if Petr leaves?

Nemůže ho ztratit.

She couldn't bear to lose him.

Jana věděla, že Hana, jedna z vychovatelek, má přísná pravidla.

Jana knew that Hana, one of the caretakers, had strict rules.

Hana sice děti milovala, ale vždy dodržovala postupy a protokoly.

Though Hana loved the children, she always followed procedures and protocols.

Jana musela jednat rychle.

Jana had to act quickly.

Uvědomila si, že musí pro Petra vybojovat to nejlepší.

She realized that she must fight for the best care for Petr.

Večer, když ostatní děti šly spát, Jana šla za Hanou.

In the evening, when the other children went to bed, Jana went to see Hana.

„Paní Hano, musíme něco udělat pro Petra,“ začala Jana s vážným výrazem.

"Paní Hano, we have to do something for Petr," Jana began with a serious expression.

„To dítě potřebuje speciální péči a teď je to důležité.

"That child needs special care, and now it's important."

“Hana se na Janu podívala se zamyšleným výrazem.

Hana looked at Jana with a thoughtful expression.

„Rozumím, Jano, ale musí se dodržovat pravidla,“ odpověděla nejistě.

"I understand, Jano, but rules must be followed," she replied uncertainly.

„Ale co když Petr odejde?

"But what if Petr leaves?

Bojím se, paní Hano.

I'm afraid, Paní Hano.

Vím, jaké to je, když někoho ztratíš,“ dodala Jana s očima plnými slz.

I know what it's like to lose someone," added Jana, with eyes full of tears.

Ta slova zasáhla Hanu hluboko.

These words struck Hana deeply.

Viděla, jak moc Jana Petrův osud bere k srdci.

She saw how much Jana cared about Petr's fate.

Přemýšlela nad tím, že možná někdy pravidla nejsou vše, zvlášť když jde o život dětí.

She thought that maybe sometimes rules aren't everything, especially when it comes to the life of a child.

Hana se rozhodla pomoci.

Hana decided to help.

„Dobře, Jano.

"Alright, Jano.

Probereme to se správou a uvidíme, co lze udělat.

We'll discuss it with the management and see what can be done."

“Jana cítila, jak se jí z ramene zvedl těžký kámen.

Jana felt as if a heavy stone was lifted off her shoulders.

Díky Hanině podpoře dostal Petr konečně potřebnou péči.

Thanks to Hana's support, Petr finally got the care he needed.

Ačkoli Jana stále bojovala se svým strachem z opuštění, našla v sobě větší sílu postavit se za svoje přátele.

Although Jana still struggled with her fear of abandonment, she found greater strength to stand up for her friends.

Hana v sobě objevila nový rozměr soucitu.

Hana found a new dimension of compassion within herself.

Uvědomila si, že někdy pravidla musí ustoupit před lidskostí.

She realized that sometimes rules must give way to humanity.

Obě se změnily k lepšímu.

Both of them changed for the better.

Děti v orlovně měly opět o něco jasnější budoucnost.

The children in the orlovárna had a somewhat brighter future ahead.

Stromy okolo orlovny stále zářily barevným listím a v chladném podzimním vzduchu byla cítit nová, nadějná změna.

The trees around the orlovárna continued to glow with colorful leaves, and in the chilly autumn air, a new, hopeful change could be felt.