Ondřej pomalu kráčel k budově akvária.

Ondřej slowly walked toward the aquarium building.

Podzimní vítr lehce vál kolem něj, smutné myšlenky se mu honily hlavou jako padající listí.

The autumn wind lightly blew around him, and sad thoughts swirled in his head like falling leaves.

Naposledy tam byl ještě s Evou, ale teď byl sám.

The last time he was there was with Eva, but now he was alone.

Lukáš, jeho nejlepší kamarád, mu doporučil, aby šel ven a pokusil se zapomenout na rozchod.

Lukáš, his best friend, had recommended that he go out and try to forget about the breakup.

Ondřej se však cítil váhavě.

However, Ondřej felt hesitant.

Uvnitř akvária bylo šero.

Inside the aquarium, it was dim.

Všude kolem pluly pestré ryby, osvětlené jemnými modrými světly.

Colorful fish swam everywhere, illuminated by gentle blue lights.

Vášeň mořského světa Ondřeje uklidňovala.

The passion for the marine world calmed Ondřej.

Pomalu se procházel mezi nádržemi, když uslyšel příjemný hlas.

He slowly wandered between the tanks when he heard a pleasant voice.

"Podívej na ty medúzy," řekla dívka vedle něj.

"Look at those jellyfish," said the girl next to him.

"jsou jako z jiného světa, viď?"

"They're like they're from another world, right?"

Obrátil se a spatřil Karinu.

He turned and saw Karina.

Její oči zářily stejně jako ty medúzy, možná ještě víc.

Her eyes shone just like those jellyfish, maybe even more.

Její přítomnost byla jiskřivá, plná neúnavné zvědavosti.

Her presence was sparkling, full of tireless curiosity.

"Ano," přikývl Ondřej, "je to uvolňující."

"Yes," Ondřej nodded, "it's relaxing."

Karina na něj pohlédla s úsměvem.

Karina looked at him with a smile.

"Šla jsem sem, abych na chvíli unikla vlastnímu světu. A ty?"

"I came here to escape my own world for a while. And you?"

Ondřej váhal, ale nakonec se rozhodl být upřímný.

Ondřej hesitated but finally decided to be honest.

"Možná to zní hloupě, ale prostě jsem potřeboval klid.

"Maybe it sounds silly, but I just needed peace.

Hodně jsem přemýšlel."

I've been thinking a lot."

Karina se posadila vedle něj na lavičku u obří nádrže s medúzami.

Karina sat down next to him on the bench by the giant jellyfish tank.

"Ticho tady je léčivé, že?

"The silence here is healing, isn't it?

Někdy je fajn na chvilku zpomalit a jen dýchat."

Sometimes it's good to slow down for a moment and just breathe."

Zatímco seděli spolu, Ondřej pomalu zapomínal na svou bolest.

As they sat together, Ondřej slowly forgot about his pain.

Karina mluvila s lehkostí, která mu pomáhala cítit se méně svázaný.

Karina spoke with an ease that helped him feel less constrained.

Povídali si o všem možném – o životě, o tom, co je dělá šťastnými, i o tom, co je trápí.

They talked about all sorts of things—life, what makes them happy, and what troubles them.

Ondřej cítil, jak se jeho srdce otevírá.

Ondřej felt his heart opening.

Lukášova slova o tom, jak je důležité najít znovu radost, mu rezonovala v mysli.

Lukáš's words about how important it is to find joy again resonated in his mind.

Přitom, co sledoval hypnotické pohyby medúz a cítil Karininou přítomnost vedle sebe, začal chápat, že možná nastal čas znovu důvěřovat.

While watching the hypnotic movements of the jellyfish and feeling Karina's presence beside him, he began to understand that perhaps it was time to trust again.

Když se akvárium začalo vyprazdňovat, Karina se postavila.

When the aquarium began to empty, Karina stood up.

"Co kdybychom si někdy znovu pokecali?

"What if we chatted again sometime?

Můžeme se sejít třeba na kávě?" navrhla s neskrývanou nadějí.

We could meet for coffee, maybe?" she suggested with undisguised hope.

Ondřej se usmál.

Ondřej smiled.

Byla v ní životní energie, kterou potřeboval.

There was a life energy in her that he needed.

Vzal do ruky její telefon a rychle si uložil její číslo.

He took her phone and quickly saved her number.

"Rád bych, Karina."

"I'd like that, Karina."

Pomalu vyšli ven z akvária, podzimní podvečer už byl chladnější.

They slowly walked out of the aquarium; the autumn evening was colder now.

Ondřej měl však pocit vřelosti.

However, Ondřej felt a sense of warmth.

Možná se mu vrátila trocha ztraceného štěstí.

Perhaps a bit of lost happiness had returned to him.

Takhle v akváriu, mezi tichými medúzami a v přítomnosti přátelské cizinky, Ondřej znovu našel část odvahy otevřít se novým začátkům.

There in the aquarium, among the silent jellyfish and in the presence of a friendly stranger, Ondřej found the courage to open himself up to new beginnings once again.

Laskavost a přirozená spontánnost Kariny mu vlily naději do srdce.

The kindness and natural spontaneity of Karina poured hope into his heart.

Tehdy si uvědomil, že je připravený dát si šanci na nové příběhy.

Then he realized he was ready to give himself a chance for new stories.

A to bylo to, co opravdu potřeboval – nový začátek plný optimismu a možností.

And that's what he really needed—a new start full of optimism and possibilities.