Slunce pražilo na římské Colosseum, jehož masivní kamenné oblouky vrhaly delikátní stíny na zem.

The sun beat down on the Roman Colosseum, its massive stone arches casting delicate shadows on the ground.

Atmosféra bzučela vzrušením a vůní pouličního jídla.

The atmosphere buzzed with excitement and the aroma of street food.

Alena stála s Jitkou na náměstí před tímto monumentálním divem historie, fascinována a trochu ztracena v davech turistů.

Alena stood with Jitka in the square in front of this monumental wonder of history, fascinated and a bit lost in the crowds of tourists.

"Jitko, podívej se na ty řady oblouků," řekla Alena nadšeně, oči široké a plné obdivu.

"Jitko, look at those rows of arches," Alena said excitedly, her eyes wide and full of admiration.

"Je to, jako bych byla v knize."

"It's like I'm in a book."

Jitka, jejíž zájem směřoval spíše k italským lahůdkám než starověkým památkám, jen přikývla a odpověděla: "Ano, myslím, že támhle jsem viděla stánek s gelato."

Jitka, whose interest lay more in Italian delicacies than in ancient monuments, just nodded and replied, "Yes, I think I saw a gelato stand over there."

Alena chtěla cítit spojení s místem, které našla ve svých historických knihách.

Alena wanted to feel a connection to the place she had found in her history books.

Ale okolní široké pole lidských hlav a šumění konverzace jí bránily v tiché introspekci.

But the surrounding wide field of human heads and the murmur of conversation prevented her from quiet introspection.

Rozhodla se proto na chvíli zmizet od hluku.

So she decided to disappear from the noise for a while.

"Jitko, já se půjdu podívat kousek dál.

"Jitko, I'm going to take a look a little further.

Možná tam najdu méně hlučné místo," oznámila jí, než se vydala dovnitř Colossea.

Maybe I'll find a quieter spot," she announced before heading inside the Colosseum.

Jitka jen mávla rukou na pozdrav, plně zaměřená na svou další kulinářskou výpravu.

Jitka just waved goodbye, fully focused on her next culinary adventure.

V mezerách starobylých zdí našla Alena nečekaný klid.

In the gaps of the ancient walls, Alena found unexpected peace.

A tam, mezi nízkým šepotem historie, uviděla Marka, fotografa s očima upřenýma do objektivu, hledajícího dokonalý záběr mimo dav.

And there, among the low whispers of history, she saw Marek, a photographer with eyes fixed on his lens, searching for the perfect shot away from the crowd.

Marek se usmál, když si všiml Aleny.

Marek smiled when he noticed Alena.

"Zdá se, že nás sem přitáhlo to samé – krása historie," řekl Marek, jeho hlas byl v souladu s klidem tohoto malého úseku Colosea.

"It seems we were drawn here by the same thing – the beauty of history," Marek said, his voice in harmony with the calm of this small section of the Colosseum.

Jejich rozhovor byl neobyčejný.

Their conversation was extraordinary.

Mluvili o císařích, gladiátorech, a Marek sdílel příběhy ze svých cest.

They talked about emperors, gladiators, and Marek shared stories from his travels.

Alena se nikdy necítila tak živou, její představivost nyní tančila jako plamen.

Alena had never felt so alive, her imagination now danced like a flame.

Každé Marekovo slovo bylo jako kapitola v knize, kterou chtěla psát.

Every word from Marek was like a chapter in a book she wanted to write.

Jak slunce klesalo na obzor, byli nuceni se rozloučit.

As the sun sank on the horizon, they were forced to say goodbye.

Ačkoliv se setkali jen krátce, Alena ve svém srdci cítila novou inspiraci, nový pohled na historii a její vlastní příběh.

Although they had met only briefly, Alena felt a new inspiration in her heart, a new perspective on history and her own story.

Marek jí věnoval jednu ze svých fotografií.

Marek gifted her one of his photographs.

Na zadní straně byla poznámka: "Setkáme se zítra v kavárně pod splavem Tiberu?"

On the back was a note: "Shall we meet tomorrow at the café by the Tiber waterfall?"

S fotografií pečlivě vloženou do zápisníku se Alena vydala zpět k Jitce, kterou našla s úsměvem a kopečkem gelata v ruce.

With the photograph carefully placed in her notebook, Alena headed back to Jitka, whom she found smiling with a scoop of gelato in hand.

"Jak bylo?"

"How was it?"

zeptala se Jitka spokojeně.

Jitka asked contentedly.

"Úžasně.

"Amazing.

Budu psát, Jitko, a možná se i zamilovat," odpověděla Alena, její oči zářily.

I'm going to write, Jitka, and maybe even fall in love," Alena replied, her eyes shining.

Rozhodla se prodloužit svůj pobyt v Římě o několik dní – Rome měla ještě mnoho tajemství, která chtěla objevit, a také nový důvod zůstat.

She decided to extend her stay in Rome for a few more days – the city had many secrets left to uncover, and also a new reason to stay.