Mikulov v Jižní Moravě voněl létem.

Mikulov in Southern Morava smelled of summer.

Slunce hřálo vinice a ve městě se připravoval večerní ochutnávky vína ve starém sklepě pod zámkem.

The sun warmed the vineyards, and in the town, preparations were underway for an evening wine tasting in an old cellar beneath the castle.

Víno zde bylo obklopeno historií, ukryto v chladných místnostech a tajemstvím opředené.

The wine here was surrounded by history, hidden in cool rooms, wrapped in mystery.

Jakub, nadšený historik, měl důvod k návštěvě tohoto sklepa.

Jakub, an enthusiastic historian, had a reason to visit this cellar.

Byl posedlý myšlenkou, že jeho rodina by mohla být spojena s legendární rodovou vinařskou rodinou Žaludových.

He was obsessed with the idea that his family might be connected to the legendary winemaking family Žaludovy.

Nechtěl jen potvrdit city, ale hlavně obnovit čest své rodiny, kterou ztratil dávný skandál.

He didn’t just want to confirm suspicions but mainly to restore the honor of his family, which had been tarnished by an old scandal.

Jeho přítel Marek šel s ním, byť skeptický vůči Jakubovým teoriím.

His friend Marek went with him, though skeptical of Jakub's theories.

Marek ale dobře věděl, jak spravovat vinice, a ctil tradice víc než pověsti.

Marek knew well how to manage vineyards and respected traditions more than legends.

Ivana byla majitelkou tohoto sklepa.

Ivana was the owner of this cellar.

Byla tajemná a záhadná jako stíny, které hrály mezi lahvemi vína uloženými v řadách jako vojáci.

She was mysterious and enigmatic like the shadows playing among the bottles of wine stored in rows like soldiers.

Ona sama měla své důvody, proč uchovávala tajemství minulosti.

She herself had her reasons for keeping the secrets of the past.

Dávno slíbila svým předkům, že pověsti nechá být, pokud nebude nevyhnutelné mluvit.

Long ago, she promised her ancestors she would let the legends be unless it was unavoidable to speak.

Večer začal poklidně.

The evening started peacefully.

Sklep byl temný, osvětlen jen svíčkami a slabými žárovkami.

The cellar was dark, lit only by candles and faint light bulbs.

Vzduch byl chladný s vůní starého dřeva a vína.

The air was cool with the scent of old wood and wine.

Při každém doušku Jakub přemýšlel o spojení s minulostí.

With each sip, Jakub pondered the connection to the past.

„Můžeš to nechat být, Jakube?“ zašeptal Marek zvedající číši.

“Can you let it be, Jakub?” Marek whispered, raising his goblet.

„Co když jsou to jen pověsti?“ Jakub se podíval na Ivanu, která se klidně pohybovala mezi hosty, nalévající víno a vyprávějící příběhy o sklizních.

“What if they’re just legends?” Jakub looked at Ivana, who moved calmly among the guests, pouring wine and telling stories of the harvests.

Věděl, že ona by mohla mít odpovědi.

He knew she might have the answers.

Ve vinotéce nastal klimax večera, ochutnávka vzácnějšího vína.

In the wine shop, the climax of the evening was the tasting of a rarer wine.

Ivana najednou ztišila všechny kolem.

Ivana suddenly quieted everyone around.

„Mám jeden sklep, který ještě nikdy nikdo neviděl,“ řekla a vedla je do tmavé chodby na konci.

“I have one cellar that has never been seen before,” she said, leading them into a dark corridor at the end.

Tím sklepem, skrytým za tlustými zdmi, se loudalo ticho a tam ležely lahve s nápisy, které odhalovaly tajemství.

In that cellar, hidden behind thick walls, silence lingered, and there lay bottles with labels revealing secrets.

V rohu stála stará skříňka s vyrytými znaky jména Žaludových.

In the corner stood an old cabinet with engraved marks of the name Žaludovy.

Tady Jakub našel důkaz, že jeho rodina skutečně patří k této slavné linii.

Here Jakub found proof that his family indeed belonged to this famous line.

Lahve s vínem, staré více než sto let, nesly jména jeho předků.

Bottles of wine, over a hundred years old, bore the names of his ancestors.

Bylo to znamení, že pravda vyšla na světlo.

It was a sign that the truth had come to light.

Jakub, ohromen, nechal slzy kanout.

Jakub, overwhelmed, let tears fall.

„Děkuji, Ivano,“ špitl.

“Thank you, Ivana," he whispered.

Uvědomil si, že nejde jen o jeho pravdu, ale o uchování historie pro všechny.

He realized that it was not just about his truth, but about preserving history for everyone.

Obrátil se k Markovi a Ivě s pokorou a díkem.

He turned to Marek and Ivana with humility and gratitude.

„Učil jsem se být vděčný za přátele a historii naší krajiny,“ přiznal.

“I have learned to be thankful for friends and the history of our land,” he admitted.

Tímto večerem v chladném sklepu nebyla jen nalezena pravda, ale i přátelství a respekt mezi třemi lidmi, kteří si uvědomili, že minulost je stejně důležitá jako přítomnost.

On this evening in the chilly cellar, not only was the truth found, but also friendship and respect among three people who realized that the past is as important as the present.

A sliby minulosti musí být oživeny, ne zapomenuty.

And the promises of the past must be revived, not forgotten.