Na Karlově mostě, zalitém zlatým světlem letního slunce, stál Jirka.

On the Karlův mostě, bathed in the golden light of the summer sun, stood Jirka.

Atmosféra okolo něj byla živá.

The atmosphere around him was lively.

Turisté se mísili s pouličními umělci, kteří hráli na kytary a foukali do harmonik.

Tourists mingled with street performers playing guitars and blowing into harmonicas.

Spatřil z dálky věže Pražského hradu, majestátní a vznešené.

From a distance, he spotted the towers of Pražského hradu, majestic and noble.

Vltava jemně šuměla pod mostem, a Jirka si přál, aby tok řeky dokázal uklidnit i jeho mysl.

The Vltava gently murmured beneath the bridge, and Jirka wished that the flow of the river could calm his mind as well.

Byl to první den nového školního roku.

It was the first day of the new school year.

Jirka si byl vědom, že letos zahajuje poslední rok na střední škole.

Jirka was aware that this year he was beginning his final year of high school.

Měl jednu velkou ambici: zapůsobit.

He had one big ambition: to impress.

Především chtěl udělat dojem na novou dívku ve třídě - Kláru.

Primarily, he wanted to make an impression on the new girl in class - Klára.

Petra, jeho nejlepší kamarádka, stála po jeho boku.

Petra, his best friend, stood by his side.

"Jirko," povídá Petra, "jsi si jistý, že chceš ji oslovit na mostě?"

"Are you sure you want to approach her on the bridge, Jirko?" Petra asked.

"Chci to zkusit," odpověděl Jirka a snažil se skrýt nervozitu, která ho svírala.

"I want to give it a try," Jirka replied, trying to hide the nervousness clutching at him.

Věděl, že se musí přestat podceňovat.

He knew he had to stop underestimating himself.

Klára mu připadala zajímavá a chtěl ji poznat.

Klára seemed interesting to him, and he wanted to get to know her.

Uviděl ji stát opřenou o zábradlí, pohled upřený na řeku.

He saw her standing by the railing, her gaze fixed on the river.

Udělal hluboký nádech a pomalu k ní vykročil.

He took a deep breath and slowly walked toward her.

"Ahoj, Kláro," oslovil ji.

"Hi, Kláro," he addressed her.

Ona se otočila a na její tváři vykvetl úsměv.

She turned, and a smile blossomed on her face.

"Ahoj, Jirko," odpověděla tiše.

"Hi, Jirko," she replied softly.

"Chtěl jsem ti říct, že Karlův most je starý už více než 600 let," začal Jirka.

"I wanted to tell you that Karlův most is over 600 years old," Jirka began.

"Víš, že podle legendy dali do malty vajíčka, aby most byl pevnější?"

"Did you know that, according to legend, they put eggs in the mortar to make the bridge stronger?"

Klára se zasmála.

Klára laughed.

Bylo to upřímné, veselý zvuk, který pronikl až k Jirkovu srdci.

It was a genuine, cheerful sound that reached right to Jirka's heart.

"Vážně? To slyším poprvé! A fungovalo to?"

"Really? That's the first time I've heard that! And did it work?"

"Rozhodně," odpověděl Jirka s úsměvem.

"Definitely," Jirka replied with a smile.

"Stále stojí, ne?"

"It's still standing, isn't it?"

Klára přikývla a na okamžik se jejich oči setkaly.

Klára nodded, and for a moment their eyes met.

"Jsem ráda, že jsi ke mně přišel, Jirko," řekla.

"I'm glad you came over, Jirko," she said.

Jirkovi se rozbušilo srdce.

Jirka's heart raced.

"Chtěla bys někdy zajít na procházku po Praze?"

"Would you like to go for a walk around Praha sometime?"

"Ráda," souhlasila Klára a vyměnili si telefonní čísla.

"I'd love to," Klára agreed, and they exchanged phone numbers.

Spolu pak směřovali k blízké škole, kde měli strávit celý rok.

Together, they headed toward the nearby school where they would spend the entire year.

Jirka pocítil najednou novou sebejistotu.

Jirka suddenly felt a new confidence.

Uvěřil, že když se člověk odváží, mohou se stát krásné věci.

He believed that when you dare, beautiful things can happen.

Na Karlově mostě, v samém srdci Prahy, se zrodilo nové přátelství.

On Karlův mostě, in the very heart of Praha, a new friendship was born.

A Jirka věděl, že dnes udělal krok vpřed nejen ke Kláře, ale i k lepšímu sobě samému.

And Jirka knew that today he had taken a step forward not only toward Klára but also toward a better version of himself.