Jiri seděl u svého stolu v kryptoměnovém inkubátoru v srdci Prahy.

Jiri sat at his desk in a cryptocurrency incubator in the heart of Prague.

Okolo něj panoval ruch.

Around him, there was a buzz.

Mladí podnikatelé se zaujatě bavili o svých nápadech.

Young entrepreneurs were passionately discussing their ideas.

Moderní otevřený prostor plný skleněných konferenčních místností byl jeho druhým domovem.

The modern open space filled with glass conference rooms was his second home.

Ale tento domov měl pro Jiriho stinné stránky.

But this home had its dark sides for Jiri.

Pod neustálým tlakem a bez odpočinku, jeho tělo začalo trpět.

Under constant pressure and without rest, his body began to suffer.

Když se Jiri podíval na své hodinky, napětí v jeho hrudi zesílilo.

When Jiri looked at his watch, the tension in his chest intensified.

Blížilo se důležité jednání o financování.

An important funding meeting was approaching.

Tomas, pragmatický investor, měl přijít hodnotit startup.

Tomas, a pragmatic investor, was coming to evaluate the startup.

Jiri chtěl ukázat, jak je jejich podnikání životaschopné.

Jiri wanted to show how viable their business was.

Skrýval své zdravotní problémy.

He hid his health issues.

Nechtěl vypadat slabě.

He didn't want to appear weak.

Mezitím Klara, projektová manažerka, sledovala Jiriho s obavou.

Meanwhile, Klara, the project manager, watched Jiri with concern.

Viděla jeho ztrhanou tvář.

She saw his strained face.

Tušila, že něco není v pořádku.

She sensed something wasn't right.

Jiri se zdál být vyčerpaný.

Jiri seemed exhausted.

Eliška věděla, že si toho Tomas nesmí všimnout.

Eliška knew that Tomas must not notice.

„Jiří,“ oslovila ho Klara při kávovaru.

"Jiří," she addressed him at the coffee machine.

„Prosím, měli bychom si promluvit.

"Please, we need to talk."

“Jiri pokynul hlavou, ale jeho pohled zůstával napjatý.

Jiri nodded, but his expression remained tense.

Klara se mu dívala do očí a důrazně dodala: „Nemůžeš to dále skrývat.

Klara looked into his eyes and added firmly, "You can't keep hiding it.

Potřebuješ pomoc.

You need help."

“Jiri ztuhl.

Jiri froze.

Nechtěl nic slyšet.

He didn't want to hear it.

„Musím dokončit tuhle smlouvu.

"I need to finish this deal.

Pak se tím budu zabývat,“ odvětil a vrátil se k práci.

Then I'll deal with it," he replied and returned to work.

Když nadešel čas jednání, Jiri a jeho tým se sešli v konferenční místnosti.

When the time for the meeting arrived, Jiri and his team gathered in the conference room.

Tomas je sledoval sestřelenými očima.

Tomas watched them with scrutinizing eyes.

Zatímco Jiri mluvil, napětí v místnosti narůstalo.

While Jiri spoke, the tension in the room grew.

Klara si všimla, že Jiri začne těžce dýchat.

Klara noticed that Jiri started to breathe heavily.

Srdce mu bušilo.

His heart was pounding.

Pak náhle ztratil rovnováhu.

Then suddenly he lost his balance.

Tomáš se zvedl z židle.

Tomáš stood up from his chair.

„Je něco špatně?

"Is something wrong?"

“ zeptal se.

he asked.

Klara, bez váhání, volala záchranku.

Klara, without hesitation, called an ambulance.

Každé vteřinové zpoždění se zdálo věčností.

Every second of delay seemed like an eternity.

Jiri ležel na zemi, teď v rukou kolegů, přesto stále trval na dokončení.

Jiri lay on the ground, now in the hands of his colleagues, yet he still insisted on finishing.

Ale Klara měla jasno - zdraví bylo důležitější.

But Klara was clear - health was more important.

Když přijela sanitka, Klara se obrátila k Tomášovi.

When the ambulance arrived, Klara turned to Tomáš.

„Jsme tým.

"We're a team.

Stojíme při sobě,“ řekla pevným hlasem.

We stand by each other," she said firmly.

Po několika dnech se Jiri probudil v nemocnici.

After a few days, Jiri woke up in the hospital.

Vedle něj seděla Klara.

Next to him sat Klara.

„Je to v pořádku,“ povzbudila ho.

"It's okay," she reassured him.

„Tomas viděl, jak moc pro tebe ta firma znamená.

"Tomas saw how much the company means to you.

Rozhodl se investovat.

He decided to invest."

“Jiri se usmál, poprvé za dlouhou dobu.

Jiri smiled, for the first time in a long time.

Uvědomil si, jak důležité je přijímat pomoc.

He realized how important it is to accept help.

Věděl, že bez Klary a jejího vedení by nebyl zde.

He knew that without Klara and her leadership, he wouldn't be here.

Pomalu a s vděčností přikývl.

Slowly and with gratitude, he nodded.

Důvěra ve svůj tým byla teď jeho novou silou.

Trust in his team was now his new strength.