Na kraji velkého parku, kde slunce hrálo mezi větvemi stromů, stála rodina připravená na piknik.

At the edge of a large park, where the sun played between the branches of the trees, stood a family ready for a picnic.

Bylo léto a všude kolem se ozýval smích ostatních rodin a zpěv ptáků.

It was summer, and all around, the laughter of other families and the singing of birds could be heard.

Jakub rozložil deku na trávu a z koše vytáhl jídlo.

Jakub spread out a blanket on the grass and took food out of the basket.

Chtěl, aby to byl příjemný den.

He wanted it to be a pleasant day.

Ale něco nebylo v pořádku.

But something was not right.

Tereza, jeho dcera, seděla stranou. Plně soustředěná na svůj telefon.

Tereza, his daughter, sat apart, fully focused on her phone.

„Terezo,“ zkusil Jakub, „co kdybychom si zahráli hru?“

"Tereza," Jakub tried, "what if we play a game?"

Tereza se podívala na otce.

Tereza looked at her father.

"Později, tati," odpověděla a vrátila se k obrazovce.

"Later, Dad," she replied and returned to her screen.

Petr, syn Jakuba, byl plný energie.

Petr, Jakub's son, was full of energy.

Běhal kolem deky a hlasitě se smál.

He ran around the blanket and laughed loudly.

„Tati, pojď si hrát,“ volal s nadějí, že ho otec bude následovat.

"Dad, come play," he called out hopefully, wanting his father to follow.

Jakub měl plán.

Jakub had a plan.

Chtěl spojit rodinu hrou, kterou hrával se svým vlastním tátou.

He wanted to bring the family together with a game he used to play with his own dad.

„Petr, připravím pro nás překvapení,“ řekl Jakub a přesunul se k batohu.

"Petr, I'm going to prepare a surprise for us," said Jakub and moved to the backpack.

Vytáhl míč.

He pulled out a ball.

„Pamatujete hru s míčem, co jsem vám vyprávěl?“ zeptal se s úsměvem.

"Do you remember the ball game I told you about?" he asked with a smile.

Petr nadšeně přikývl a začal skákat.

Petr nodded enthusiastically and began to jump.

„Ano, tati! Hrajme!“

"Yes, Dad! Let's play!"

Tereza si povzdechla, ale Jakub věděl, že se musí pokusit ji zapojit.

Tereza sighed, but Jakub knew he had to try to involve her.

„Teri, připoj se k nám. Bude to zábava,“ lákal ji s nadějí v očích.

"Teri, join us. It will be fun," he coaxed her, hope in his eyes.

Nakonec, po chvíli váhání, Tereza neochotně položila telefon na deku a přidala se.

Finally, after a moment of hesitation, Tereza reluctantly put her phone down on the blanket and joined in.

Jakub začal vysvětlovat pravidla, zatímco Petr poskakoval kolem.

Jakub began to explain the rules while Petr bounced around.

Hra začala dobře, ale brzy nastalo napětí.

The game began well, but soon tension arose.

„To jsi podváděl!“ vybuchla Tereza směrem k Petrovi.

"You cheated!" Tereza exploded toward Petr.

Ten na ni jen zmateně pohlédl.

He just looked at her, puzzled.

Jakub věděl, že to je okamžik k řešení.

Jakub knew this was a moment to address.

„Pozor, děti,“ začal Jakub klidně.

"Attention, kids," Jakub began calmly.

„Musíme si navzájem rozumět.“

"We need to understand each other."

Posadil se mezi Terezu a Petra.

He sat down between Tereza and Petr.

„Vím, že jsme se dlouho nebavili přímo o tom, jak se cítíme.

"I know we haven't talked directly about how we feel for a long time.

Ale teď bych chtěl, abychom o tom mluvili.“

But now I'd like us to talk about it."

Tereza váhala, ale nakonec si povzdechla.

Tereza hesitated, but eventually sighed.

„Hlídám jen svůj telefon, protože se cítím osamělá,“ přiznala tiše.

"I just watch my phone because I feel lonely," she admitted quietly.

Petr si sklonil hlavu.

Petr hung his head.

„Jen chci hrát spolu s vámi oběma.“

"I just want to play with both of you."

Jakub se usmál.

Jakub smiled.

„Děkuju, že jste mi to řekli.

"Thank you for telling me that.

Vím, že to nebylo snadné.“

I know it wasn't easy."

Zavázal se, že budou častěji trávit čas jako rodina bez rozptýlení od technologií.

He committed that they would spend more time together as a family without being distracted by technology.

Na konci dne, když se slunce chystalo zapadnout, seděli všichni tři na dece a jedli zmrzlinu.

At the end of the day, as the sun was about to set, all three sat on the blanket and ate ice cream.

Jakub cítil nový začátek.

Jakub felt a new beginning.

Byl plný naděje, že jejich rodina může být šťastnější.

He was full of hope that their family could be happier.

Tereza a Petr, svírající ruce jejich otce, pochopili, že společný čas je důležitý.

Tereza and Petr, holding their father's hands, understood that spending time together is important.

Tak se z obyčejného pikniku stal první krok k cestě za vzájemným porozuměním.

Thus, an ordinary picnic became the first step on the journey to mutual understanding.

A jak padaly první večerní stíny, rodina odcházela z parku s novým objevem – že být spolu je nejlepší hra ze všech.

And as the first evening shadows fell, the family left the park with a new discovery – that being together is the best game of all.