Letní slunce se pomalu probouzelo nad Prahou a jeho paprsky tančily na starých cihlách kavové pražírny.

The summer sun slowly awoke over Prahou and its rays danced on the old bricks of the coffee roastery.

Voňavý vzduch byl plný slibů nového dne.

The fragrant air was full of promises of a new day.

Jan, mladý zaměstnanec, který miloval tajemství, stál u pražičky a sledoval, jak se kávová zrna mění na zlato.

Jan, a young employee who loved mysteries, stood by the roaster, watching the coffee beans turn to gold.

Ale dnes měl na mysli jiné tajemství.

But today, he had another mystery on his mind.

Poslední týdny někdo nechával na stole v pražící místnosti anonymní lístky.

For the past few weeks, someone had been leaving anonymous notes on the table in the roasting room.

Byly to podivné, tajemné zprávy, plné šifer.

They were strange, mysterious messages full of ciphers.

"Kdo to může psát?"

"Who could be writing them?"

zamýšlel se Jan.

Jan pondered.

Byl mírně nervózní, ale jeho zvědavost byla silnější než strach.

He was slightly nervous, but his curiosity was stronger than his fear.

Jan byl váhavý, ale rozhodl se, že se do toho pustí sám.

Jan was hesitant, but he decided to tackle it himself.

První podezření padlo na Marie, jeho kolegyni.

His first suspicion fell on Marie, his colleague.

Byla vždycky usměvavá, ale občas se chovala tajemně.

She was always smiling, but sometimes she behaved mysteriously.

Přesto jí Jan nejvíce věřil.

Still, Jan trusted her the most.

Nechtěl ji ale hned konfrontovat.

He didn't want to confront her immediately.

Místo toho si všiml, že Petr, jejich další kolega, taky dává pozor na všechno, co se děje kolem.

Instead, he noticed that Petr, their other colleague, was also paying attention to everything happening around.

Jednoho dne, když zrnka káv sklouzla z pražičky, Jan se rozhodl.

One day, when coffee beans slid off the roaster, Jan made up his mind.

Musí mluvit s Petrem.

He had to talk to Petr.

Jan našel vhodný okamžik, kdy byl Petr sám.

Jan found a suitable moment when Petr was alone.

"Můžeš mi říct, o co jde s těmi lístky?"

"Can you tell me what's going on with those notes?"

zeptal se Jan.

Jan asked.

Petr se zasmál.

Petr laughed.

"Myslel jsem, že si dáváš pozor.

"I thought you'd be more observant.

Ty nejsi ten, kdo je píše."

You're not the one writing them."

Jan byl zmatený.

Jan was confused.

Pak se ozývaly kroky a do místnosti vstoupila Marie.

Then, footsteps could be heard, and Marie entered the room.

Usmála se tak, jak to dovedla jen ona, a pokračovala: "Byla to naše nová kampaň k výročí pražírny!

She smiled in her unique way and continued, "It was our new campaign for the roastery's anniversary!

Chtěli jsme něco zvláštního, co by přilákalo pozornost zákazníků."

We wanted something special to attract customers' attention."

Jan stál s otevřenými ústy.

Jan stood with his mouth open.

Nebyl si jistý, zda se smát, nebo zlobit.

He wasn't sure whether to laugh or be angry.

"Takže vy dva jste byli ti tajemní pisatelé?"

"So, you two were the mysterious writers?"

zeptal se s úlevou a lehkým smíchem.

he asked with relief and a slight laugh.

Marie pokrčila rameny.

Marie shrugged.

"Chtěli jsme vidět, jaká reakce to vyvolá.

"We wanted to see what reaction it would provoke.

A ty jsi to vzal jako skutečnou hádanku!"

And you took it as a real puzzle!"

Jan se rozesmál, jeho napětí se odpařilo.

Jan laughed, his tension evaporated.

Cítil se silnější, klidnější.

He felt stronger, calmer.

Uvědomil si, že se může více spoléhat na kolegy.

He realized he could rely more on his colleagues.

Poznání, že malá záhada může být zábavná, ho potěšila.

The knowledge that a small mystery could be fun pleased him.

A tak, uprostřed voňavé kavárny, Jan nejen že získal sebevědomí, ale také se naučil, že kávové zrnka nejsou jedinou sladkou věcí, kterou praží.

And so, amidst the fragrant coffee shop, Jan not only gained confidence, but also learned that coffee beans aren't the only sweet thing being roasted.

Přátelství a důvěra jsou tím, co činí každý den v práci krásnější.

Friendship and trust are what make every day at work more beautiful.