Kampa byla plná života.

Kampa was full of life.

Louky byly rozkvetlé a Vltava tiše plynula.

The meadows were in bloom, and the Vltava river flowed quietly.

Společné chvíle na Kampa ostrově byly pro rodinu vzácné.

Shared moments on Kampa island were rare for the family.

Janek se postavil vedle stromu a přemýšlel o svém životě.

Janek stood beside a tree and contemplated his life.

Letní slunce se mu opíralo do tváře a on cítil, jak roste tlak od rodiny, abych si našel pevnou pracovní cestu.

The summer sun bore down on his face, and he felt the growing pressure from his family to find a stable career path.

Lenka se smála s Martou o kousek dál.

Lenka was laughing with Marta a little further away.

Janek je pozoroval.

Janek watched them.

Lenka byla vzorem jistoty.

Lenka was a model of certainty.

Vždy věděla, co chce.

She always knew what she wanted.

A Marta byla moudrá.

And Marta was wise.

Celá rodina se k ní obracela, když potřebovali radu.

The whole family turned to her when they needed advice.

Janek věděl, že potřebuje s někým mluvit, ale nevěděl, jak začít.

Janek knew he needed to talk to someone but didn't know how to start.

Po obědě se rodina rozeběhla po ostrově.

After lunch, the family scattered around the island.

Děti si hrály na trávě, zatímco dospělí si užívali klid.

The children played on the grass while the adults enjoyed the tranquility.

Janek se rozhodl.

Janek made his decision.

Najde Lenku a promluví si s ní.

He would find Lenka and speak with her.

Hledal ji v davu, až ji našel u řeky, kde házela kamínky do vody.

He searched through the crowd until he found her by the river, skipping stones into the water.

"Lenko," zavolal na ni Janek nejistě.

"Lenka," Janek called out uncertainly.

Ona se ohlédla a usmála.

She looked back and smiled.

"Potřebuješ něco?"

"Do you need something?"

zeptala se starostlivě.

she asked with concern.

Janek přikývl.

Janek nodded.

"Potřebuju se s tebou promluvit, jen my dva."

"I need to talk to you, just the two of us."

Lenka kývla hlavou a spolu se usadili u břehu.

Lenka nodded her head, and they sat together on the bank.

Vítr jemně šuměl v listech.

The wind gently rustled through the leaves.

Janek se zhluboka nadechl.

Janek took a deep breath.

"Cítím tlak, Lenko.

"I feel pressure, Lenka.

Nevím, co s mým životem dělat.

I don't know what to do with my life.

Všichni čekají, že si najdu stabilní práci, a já se prostě nemůžu rozhodnout."

Everyone expects me to find a stable job, and I just can't decide."

Lenka se zamyslela.

Lenka pondered.

"Víš, Janku, není nikdy snadné vědět, co je správné.

"You know, Janek, it's never easy to know what's right.

Ale i já jsem prošla obdobím nejistoty.

But I've also been through a period of uncertainty.

Není důležité mít všechno jasné hned.

It's not important to have everything clear right away.

Je důležité poslouchat své srdce."

What's important is to listen to your heart."

"Ty si zvládla všechno sama.

"You managed everything on your own.

Jsi silná," řekl Janek obdivně.

You're strong," Janek said admiringly.

Lenka se zasmála.

Lenka laughed.

"Jenže i já mám dny, kdy se cítím ztracená.

"But I also have days when I feel lost.

Neboj se přiznat, že nevíš.

Don't be afraid to admit you don't know.

A Marta vždycky říká, že cesta je někdy důležitější než cíl."

And Marta always says that the journey is sometimes more important than the destination."

S každým Lenčiným slovem se Janek cítil lehčeji.

With each word from Lenka, Janek felt lighter.

Díval se na Vltavu, která tiše plynula bez starostí.

He looked at the Vltava, which flowed quietly without worries.

Možná byl čas si dovolit nechat věci jít vlastním tempem.

Maybe it was time to allow things to follow their own pace.

Večer, když se slunce začalo sklánět k obzoru, se rodina shromáždila k poslední večeři.

In the evening, when the sun began to set on the horizon, the family gathered for a final dinner.

Atmosféra byla klidná, plná smíchu a chuti k jídlu.

The atmosphere was calm, full of laughter and appetite.

Janek cítil v sobě novou energii, novou ochotu čelit budoucnosti.

Janek felt a new energy rising within him, a new willingness to face the future.

Každý talíř byl plný a srdce byla otevřená.

Every plate was full, and the hearts were open.

Janek se podíval na Lenku s vděčností a usmál se.

Janek looked at Lenka with gratitude and smiled.

Cítil, že díky rodině a jejich podpoře může vykročit do neznámého s novou důvěrou.

He felt that thanks to his family and their support, he could step into the unknown with new confidence.

Ten večer odešel z Kampy s pocitem klidu.

That evening, he left Kampa with a sense of peace.

Pochopil, že nemá za co se stydět.

He understood there was nothing to be ashamed of.

Jeho životní cesta může být jiná, a to bylo v pořádku.

His life path could be different, and that was okay.

Ať se stane cokoli, věděl, že nebude sám.

No matter what happened, he knew he wouldn't be alone.

Rodina vždycky zůstane při něm.

Family would always be by his side.