Na letišti Václava Havla bylo rušno.

At Václava Havla Airport, it was bustling.

Lidé se pohybovali z místa na místo s kufry v rukou.

People were moving from place to place with luggage in their hands.

V terminálu bylo slyšet zvuky mluvících hlasů, ruch koleček kufrů a občasný zvuk rozhlasu, který ohlašoval zpoždění letů.

In the terminal, you could hear the sounds of talking voices, the noise of suitcase wheels, and the occasional sound of intercom announcements announcing flight delays.

Jakub seděl na lavičce v jednom z klidnějších koutů letiště.

Jakub sat on a bench in one of the quieter corners of the airport.

Měl na sobě tmavý oblek a v rukou držel mobilní telefon.

He was wearing a dark suit and holding a mobile phone in his hands.

Nepsal, jen se díval, jak na obrazovce blikají zprávy o dalším zpoždění jeho letu.

He wasn't typing, just watching as the messages about another delay in his flight flashed on the screen.

Vzdychl.

He sighed.

Už měl dost schůzek, práce, konferencí.

He'd had enough meetings, work, conferences.

Cítil, že potřebuje něco jiného, ale co, to přesně nevěděl.

He felt he needed something different, but exactly what, he didn't know.

Na vedlejší židli se posadila mladá žena.

A young woman sat down on the chair next to him.

Měla dlouhé hnědé vlasy a velký batoh, který položila na zem vedle židle.

She had long brown hair and a large backpack, which she placed on the ground next to the chair.

Eva byla unavená po dlouhém letu z ciziny.

Eva was tired after a long flight from abroad.

Pracovala na projektu, fotila krásy dalekých míst.

She was working on a project, photographing the beauties of distant places.

Přestože milovala svou práci, často uvažovala o tom, že ji něco chybí.

Although she loved her job, she often thought something was missing.

Vztahy byly pro ni složité.

Relationships were complicated for her.

Nerada se vázala.

She didn't like to commit.

Přesto teď, tady, cítila potřebu sdílet svůj čas s někým jiným.

Yet now, here, she felt the need to share her time with someone else.

Jakub se podíval na ženu vedle sebe a usmál se.

Jakub looked at the woman beside him and smiled.

"Dobrý den," řekl.

"Hello," he said.

"Čekáte také na zpožděný let?

"Are you also waiting for a delayed flight?"

"Eva se usmála zpět.

Eva smiled back.

"Ano.

"Yes.

Lety jsou dnes opravdu nevypočitatelné.

Flights are really unpredictable today.

Jsem Eva.

I'm Eva.

Jsem fotografka.

I'm a photographer."

""Jakub," odpověděl.

"Jakub," he replied.

"Marketingový pracovník.

"Marketing worker.

Co fotíte?

What do you photograph?"

""Všechno zajímavé.

"Anything interesting.

Lidé, místa, příběhy.

People, places, stories...

ráda objevuji nové světy," odpověděla Eva s jiskrou v očích.

I love discovering new worlds," replied Eva with a sparkle in her eyes.

Jakubovi se to líbilo.

Jakub liked that.

Ta jiskra, to nadšení pro život.

That sparkle, that enthusiasm for life.

Čas ubíhal, ale letadla neodletěla.

Time passed, but the planes didn't depart.

Povídali si o všem možném, od práce, přes cestování až po své sny a obavy.

They talked about everything possible, from work to travel, to their dreams and fears.

Jakub cítil, že mu tahle konverzace přináší něco nového, něco osvěžujícího.

Jakub felt that this conversation brought him something new, something refreshing.

"Možná bychom mohli spolu prozkoumat město," navrhl Jakub.

"Perhaps we could explore the city together," suggested Jakub.

"Co říkáte?

"What do you say?

Prostě se tak projít, mluvit, vidět něco nového.

Just take a walk, talk, see something new."

"Eva zaváhala.

Eva hesitated.

Měla ráda vlastní svobodu, ale cítila, že možná je to správné rozhodnutí.

She liked her own freedom, but she felt that perhaps it was the right decision.

"Dobře," souhlasila nakonec, "ale jenom dnes.

"Alright," she finally agreed, "but just today.

Zítra už musím dál.

Tomorrow I have to move on."

"Společně opustili letiště a vrátili se zpět do jeho ruchu jen krátce procházkou po městě.

Together, they left the airport and returned to its hustle briefly with a stroll through the city.

Jakmile se suché klobásky a voňavý trdelník staly součástí jejich cesty, smáli se a zapomněli na čas.

As dry sausages and fragrant trdelník became part of their journey, they laughed and lost track of time.

Na chvíli se svět točil kolem nich dvou.

For a moment, the world revolved around the two of them.

Nakonec se ale museli vrátit na letiště.

Eventually, though, they had to return to the airport.

Jejich lety byly připravené k odletu.

Their flights were ready to depart.

Výměna čísla byla rychlá, ale upřímná.

The exchange of numbers was quick but sincere.

Slíbili si, že se znovu uvidí.

They promised each other they would meet again.

Jakub se vrátil do světa práce s novým pohledem na věc.

Jakub returned to the working world with a new perspective.

Eva přemýšlela o tom, že možná, jen možná, by mohla s někým sdílet své zážitky.

Eva thought about how maybe, just maybe, she could share her experiences with someone.

Bylo jaro a všechno se zdálo možné.

It was spring, and everything seemed possible.