Jaromír stál na Karlově mostě, kde se tyčily sochy svatých jako vznešené strážkyně řeky Vltavy.

Jaromír stood on Karlův most, where statues of saints towered like noble guardians of the Vltava river.

Jaro jemně foukalo do větru voňavé vůně rozkvetlých květin.

Spring gently carried the fragrant scents of blooming flowers on the breeze.

Turisté procházeli kolem, cvakali fotografie a obdivovali malebné výhledy.

Tourists strolled by, snapping photos and admiring the picturesque views.

Jaromír se však nemohl soustředit na krásu Prahy.

However, Jaromír couldn't focus on the beauty of Praha.

Měl mysl plnou obav.

His mind was full of worries.

V poslední době pocítil zvláštní bolesti v kloubech.

Lately, he'd felt strange pains in his joints.

Obával se, že by to mohly být první příznaky artritidy.

He was afraid it might be the first signs of arthritis.

Bylo mu teprve něco přes třicet a byl vyděšený.

He was just over thirty, and he was terrified.

Chtěl mít hezký den s Pavlou, která přijela na návštěvu z jiného města.

He wanted to have a nice day with Pavla, who had come to visit from another city.

Ale jeho představy o romantickém dni byly zakaleny strachem.

But his thoughts of a romantic day were clouded by fear.

Pavla byla veselá a radostná.

Pavla was cheerful and joyful.

Vždy věděla, jak Jaromíra rozesmát.

She always knew how to make Jaromír laugh.

„Podívej, Jaro,“ ukázala na umělce kreslící portréty.

"Look, Jaro," she pointed to an artist drawing portraits.

„Neměli bychom si dát nakreslit náš?

"Shouldn't we have ours drawn?"

“Jaromír se pokusil usmát, ale jeho úsměv nebyl upřímný.

Jaromír tried to smile, but his smile wasn't genuine.

„Možná později,“ odpověděl, ačkoli ve skutečnosti na nic neměl chuť.

"Maybe later," he replied, even though he didn't feel like doing anything.

Procházeli dál mostem, zatímco Pavla povídala o všem možném.

They continued walking along the bridge while Pavla talked about everything possible.

Slunce se pomalu snižovalo k obzoru a osvětlovalo most zlatým světlem.

The sun slowly lowered to the horizon and illuminated the bridge with golden light.

Jaromír cítil tlak v hrudi.

Jaromír felt pressure in his chest.

Bylo těžké nechat strach být.

It was hard to let go of the fear.

„Jsi v pořádku?

"Are you okay?"

“ Pavla náhle zastavila.

Pavla suddenly stopped.

Její oči byly starostlivé.

Her eyes were full of concern.

Jaromír věděl, že přišel čas.

Jaromír knew the time had come.

Musel se rozhodnout.

He had to decide.

Uvnitř cítil boj mezi strachem a touhou po upřímnosti.

Inside, he felt a battle between fear and the desire for honesty.

Zhluboka se nadechl.

He took a deep breath.

„Pavlo, musím ti něco říct.

"Pavla, I need to tell you something.

Mám obavy o své zdraví.

I'm worried about my health."

“Pavla se na něj soustředěně podívala.

Pavla looked at him intently.

„Co se děje?

"What's going on?"

“„Poslední dobou mě bolí klouby.

"Lately, my joints have been hurting.

Mám strach, že by to mohla být artritida.

I'm afraid it might be arthritis.

Nevím, co s tím.

I don't know what to do."

“Pavla ho vzala za ruku, jejíž teplo mu přineslo klid.

Pavla took his hand, whose warmth brought him peace.

„Děkuji, že jsi se mi svěřil.

"Thank you for confiding in me.

Já také měla strach, když jsem odcházela na univerzitu do jiného města.

I was also scared when I left for university in another city.

Ale s tvou pomocí jsem to překonala.

But with your help, I got through it.

Budu s tebou, ať už se stane cokoliv.

I'll be with you, no matter what happens."

“Její slova Jaromírovi ulevila.

Her words relieved Jaromír.

Byl vděčný, že o své obavy dokázal mluvit.

He was grateful that he was able to talk about his worries.

Cítil se najednou lehčí, jakoby i Vltava pod nimi plynula klidněji.

He suddenly felt lighter, as if even the Vltava below them flowed more calmly.

Zůstali tam spolu, ruka v ruce, a most byl svědkem jejich obnoveného pouta.

They stayed there together, hand in hand, and the bridge witnessed their renewed bond.

Jaromír pochopil, že někdy je třeba ukázat zranitelnost, aby vztah zesílil.

Jaromír realized that sometimes it is necessary to show vulnerability for a relationship to strengthen.

S Pavlou po boku se cítil připraven čelit jakýmkoliv výzvám, které přijdou.

With Pavla by his side, he felt ready to face whatever challenges lie ahead.

Večerní Praha se halila do ticha, ale uvnitř Jaromíra bylo světlo.

Evening Praha wrapped itself in silence, but inside Jaromír there was light.

Ten den na Karlově mostě se stal začátkem nové kapitoly jejich příběhu.

That day on Karlův most became the beginning of a new chapter in their story.