Na jaře, když se Petrin Hill rozzáří barvami rozkvetlých květin, Jakub a Tereza se setkali na jeho vrcholu.

In the spring, when Petrin Hill bursts into color with blooming flowers, Jakub and Tereza met at its peak.

Odtud se dalo vidět celé starobylé město Praha jako na dlani.

From there, the entire ancient city of Prague could be seen as if in the palm of a hand.

Obloha byla světlá a vzduch byl svěží.

The sky was bright, and the air was fresh.

Jakub, stálý vůdce rodiny, věděl, že se blíží matčiny narozeniny.

Jakub, the steady leader of the family, knew that his mother's birthday was approaching.

Cítil odpovědnost za organizaci oslavy, která by byla dokonalá.

He felt responsible for organizing a celebration that would be perfect.

"Musíme mít pořádnou oslavu," řekl Jakub důrazně, když stál pod rozkvetlou jabloní.

"We must have a proper celebration," Jakub said firmly as he stood under the blossoming apple tree.

"Chci rezervovat restauraci a objednat velký dort."

"I want to reserve a restaurant and order a big cake."

Tereza se usmála a zafoukala lehký vítr okolo svých vlasů.

Tereza smiled as a light breeze ruffled her hair.

Byla vždy víc pro drobné detaily a emoce.

She was always more about the small details and emotions.

"Jakube," odpověděla jemně, "mám nápady na procházku po místních zahradách nebo na domácí píseň.

"Jakub," she replied gently, "I have ideas for a walk through the local gardens or a homemade song.

To by mamce přineslo radost."

That would bring mom joy."

Jakub se zamračil.

Jakub frowned.

"Ale musíme to udělat správně," řekl.

"But we need to do it right," he said.

"Nesmíme nic ponechat náhodě."

"We mustn't leave anything to chance."

Tereza položila ruku na jeho rameno.

Tereza placed a hand on his shoulder.

"Já rozumím, ale přemýšlej o tom, co mamka opravdu chce," dodala.

"I understand, but think about what mom really wants," she added.

"Chce vidět, že jí rozumíme a že se o ni staráme."

"She wants to see that we understand her and care for her."

Jakub se zamyslel.

Jakub pondered.

Podíval se na krásné rozkvetlé zahrady pod nimi, zatímco lidé kolem si užívali jarního počasí.

He looked at the beautiful blooming gardens below them, as people around enjoyed the spring weather.

Nakonec si povzdychl a kývl.

Finally, he sighed and nodded.

"Dobře," řekl Jakub smířlivě.

"Okay," Jakub said conciliatory.

"Uděláme obojí.

"We'll do both.

Budeme mít rezervaci v restauraci a také něco osobního."

We'll have a reservation at a restaurant and also something personal."

Tereza se zářivě usmála.

Tereza beamed.

"To je skvělý plán!

"That's a great plan!

Uvidíš, jak moc to mamku potěší."

You'll see how much it will make mom happy."

Společně pak stáli na kopci, jejich srdce byla plná odhodlání.

Together, they stood on the hill, their hearts filled with determination.

Rozhlíželi se po Praze, která jako by jim v takovém okamžiku rozuměla a podporovala jejich rozhodnutí.

They looked out over Prague, which seemed to understand and support their decision in such a moment.

Bratr a sestra našli společnou cestu, jak oslavit jejich milovanou matku.

Brother and sister found a common path to celebrate their beloved mother.

Jak sestupovali dolů z kopce, slunce za nimi pomalu klesalo na západ.

As they descended the hill, the sun behind them slowly set in the west.

Věděli, že jejich plán zahrnuje jak Jakubovu preciznost, tak Terezinu něhu.

They knew their plan included both Jakub's precision and Tereza's tenderness.

Tímto způsobem se Jakub naučil vážit si emocí a spontánních nápadů, zatímco Tereza poznala hodnotu logistiky a plánování.

In this way, Jakub learned to appreciate emotions and spontaneous ideas, while Tereza recognized the value of logistics and planning.

A tak, když kráčeli úzkými cestami zahrad, každý krok je spojoval více a více.

And so, as they walked the narrow paths of the gardens, each step united them more and more.

Byl to počátek dokonalé oslavy, která bude znamenat více než jen událost – bude to vzpomínka.

It was the beginning of the perfect celebration, which would mean more than just an event—it would be a memory.