Na jaře, kdy Petřínský vrch rozkvétá v plné kráse, Jolana a Luděk pracují pilně jako botanické asistenti.

In the spring, when Petřínský vrch blossoms in full beauty, Jolana and Luděk work diligently as botanical assistants.

Jsou zaneprázdnění přípravou růžových zahrad pro nadcházející turistickou sezónu.

They are busy preparing the rose gardens for the upcoming tourist season.

Nebe je modré a slunce svítí, což zvýrazňuje barvy všech květin a dodává jim jiskru.

The sky is blue, and the sun shines, highlighting the colors of all the flowers and giving them sparkle.

Na pozadí jsou starobylé věže Pražského hradu, které dávají scéně pohlednici podobný rámec.

In the background are the ancient towers of Pražský hrad, which give the scene a postcard-like frame.

Luděk, klidný a zamyšlený muž, našel svůj koutek klidu mezi rostlinami.

Luděk, a calm and thoughtful man, has found his corner of peace among the plants.

Tu nachází útočiště od shonu města a zmatku jeho myšlenek.

There he finds refuge from the hustle and bustle of the city and the chaos of his thoughts.

Naopak Jolana je ve svém živlu.

On the other hand, Jolana is in her element.

Je energická a nadšená pro sdílení krásy přírody s každým kolemjdoucím.

She is energetic and enthusiastic about sharing the beauty of nature with every passerby.

Luděk ji tiše obdivuje.

Luděk quietly admires her but still tries to decide how to tell her what he feels for her.

Ale stále se snaží rozhodnout, jak jí říct, co k ní cítí.

As the flowers slowly awaken from their winter sleep, the garden becomes a busy place.

Jak se květiny pomalu probouzejí ze zimního spánku, zahrada se stává rušným místem.

Tourists walk through, take photos, and noisily admire every blooming bush.

Turisté procházejí, fotí a hlučně obdivují každý rozkvetlý keř.

Luděk often feels that he can't find the right moment to express his feelings to Jolana.

Luděk často cítí, že nedokáže najít správný okamžik, jak vyjádřit svoje city k Jolaně.

Every day work is done, yet every evening it seems to him that his true desire remains unspoken.

Každý den se odvádí kus práce, a přesto mu každý večer přijde, že jeho pravá touha zůstává nevyslovená.

One day, the first of May arrives, the Czech holiday of work and love.

Jednoho dne přijde konečně první květen, český svátek práce a lásky.

It is a day when many celebrate the blooming spring and the tradition of kissing under the cherry trees.

Je to den, kdy mnozí slaví rozkvetlá jara a tradici políbení pod třešněmi.

The garden is crowded; the flowers receive enormous attention.

V zahradě je nával, květiny získávají obrovskou pozornost.

Luděk knows this will be a decisive day.

Luděk ví, že toto bude rozhodující den.

When the garden closes to tourists, Luděk stays longer.

Když se zahrada zavře pro turisty, Luděk zůstává déle.

He hopes Jolana will come.

Doufá, že Jolana přijde.

His heart beats louder than ever before.

Jeho srdce bije hlasitěji než kdy předtím.

The moon rises over Prague, illuminating the garden with magical silver light.

Měsíc stoupá nad Prahu a osvětluje zahradu magickým stříbrným světlem.

Cherry blossoms fall to the ground in a gentle dance.

Třešňové květy klesají k zemi v jemném tanci.

Jolana eventually arrives, tired but with a wide smile.

Jolana nakonec přichází, unavená, ale se širokým úsměvem.

"Today was exhausting," she says with a smile.

"Dnes to bylo náročné," říká s úsměvem.

Luděk knows that right now is the moment.

Luděk ví, že právě teď je ta chvíle.

With a deep breath, he looks Jolana in the eyes.

S hlubokým nadechnutím se podívá Jolaně do očí.

"Jolano, I want to tell you something.

"Jolano, chci ti něco říct.

Here... among the flowers, I always feel that we are in something special.

Tady... mezi květinami, vždy cítím, že jsme v něčem zvláštním.

I value your company... more than you think."

Cením si tvé společnosti... víc, než si myslíš."

Jolana raises her eyebrows in surprise, but then her lips spread into a joyful smile.

Jolana zvedne překvapeně obočí, ale pak jí rty roztáhne radostný úsměv.

"Ludku, I have always appreciated your quiet presence.

"Ludku, vždy jsem si vážila tvé tiché přítomnosti.

Every look, every smile...

Každý pohled, každý úsměv... věděla jsem, že je v nich něco důležitého."

I knew there was something important in them."

Pod svitem měsíce a padajícími květy sdílejí svůj klidný okamžik.

Under the moonlight and falling blossoms, they share their quiet moment.

Luděk cítí, jak se v něm něco mění, sílí pocit jistoty, že najít správná slova a chvíle stojí za to.

Luděk feels something changing within him, a growing sense of certainty that finding the right words and time is worth it.

Důvěra a smysluplnost sdíleného okamžiku mu dává novou sílu.

The trust and significance of the shared moment give him new strength.

Květiny kvetou, město pod nimi žije dál, ale pro ně dva, každý nový den začíná s nadějí pod třešněmi.

The flowers bloom, the city below them continues to live, but for the two of them, each new day begins with hope under the cherry trees.