Petřín pod rozkvetlými sakurami byl jako z pohádky.

Petřín beneath the blooming cherry blossoms was like something out of a fairy tale.

Vůně květin se mísila s křupavým jarním vzduchem, když Jakub vedl Veroniku uličkami zahrady.

The scent of flowers mingled with the crisp spring air as Jakub led Veronika through the garden paths.

Je první máj, Svátek práce, a Jakub doufal, že s Veronikou oslaví jiný druh svátku – začátek jejich romantického vztahu.

It was May Day, Labor Day, and Jakub hoped to celebrate a different kind of holiday with Veronika—the beginning of their romantic relationship.

"Veroniko, líbí se ti tu?"

"Veroniko, do you like it here?"

zeptal se Jakub s nepatrným chvěním v hlase.

Jakub asked with a slight tremor in his voice.

Veronika se usmála.

Veronika smiled.

"Nikdy jsem tu nebyla.

"I've never been here.

Je to kouzelné."

It's magical."

Jakub si zhluboka oddechl.

Jakub sighed deeply.

Plánoval tento výlet týdny.

He had been planning this outing for weeks.

Chtěl, aby byl dokonalý.

He wanted it to be perfect.

Ale jak se říká, člověk míní a osud mění.

But as the saying goes, man plans, and fate laughs.

V dáli zazněla harmonika a lidé se procházeli kolem, plni slavnostní nálady.

In the distance, an accordion played and people strolled by, full of festive spirit.

"Jakube, myslíš, že bychom se mohli zastavit u věže?"

"Jakube, do you think we could stop by the tower?"

navrhla Veronika a pohlédla vzrušeně na Petřínskou rozhlednu.

suggested Veronika, looking excitedly at Petřínská rozhledna.

Jakub přikývl.

Jakub nodded.

Ale než stihli dojít k věži, Veronika se náhle zastavila.

But before they could reach the tower, Veronika suddenly stopped.

Prudce dýchala a svírala hruď.

She was breathing heavily and clutching her chest.

Jakub byl zmatený, nevěděl, co má dělat.

Jakub was confused, unsure of what to do.

Jeho plán na romantický den najednou nečekaně dostal nový směr.

His plan for a romantic day suddenly took an unexpected turn.

"Mám astma," vypravila ze sebe Veronika těžce.

"I have asthma," Veronika managed to say with difficulty.

Jakub pocítil strach.

Jakub felt fear.

Co teď?

What now?

V tu chvíli přímo kolem nich procházel Miloslav.

At that moment, Miloslav happened to be passing by.

Uslyšel Veroničino dechní a okamžitě se zastavil.

He heard Veronika's breathing and stopped immediately.

"Potřebujete pomoc?"

"Do you need help?"

zeptal se Miloslav klidně.

Miloslav asked calmly.

Jakub kývl, zatímco Veronika dál bojovala s dechem.

Jakub nodded, while Veronika continued to struggle for breath.

Miloslav klidně poklekl vedle Veroniky.

Miloslav calmly knelt beside Veronika.

"Musíš se uvolnit a dýchat pomalu.

"You need to relax and breathe slowly.

Mám tu inhalátor, pomůžu ti," řekl a nabízel jí lék.

I have an inhaler here, I can help you," he said, offering her the medication.

Veronika s jeho pomocí brzy lépe dýchala.

With his help, Veronika was soon breathing better.

Jakub si oddechl s úlevou.

Jakub breathed a sigh of relief.

Byl vděčný Miloslavovi za jeho rychlou reakci.

He was grateful to Miloslav for his quick response.

Díky němu se mohla situace stabilizovat.

Thanks to him, the situation could stabilize.

Miloslav na něj jen zamrkal.

Miloslav just winked at him.

"Někdy musíme věřit neznámým lidem," řekl Jakubovi s úsměvem, než tiše odešel.

"Sometimes we have to trust strangers," he said to Jakub with a smile, before quietly walking away.

Pod rozkvetlými sakurami, jak se znovu uklidnilo, Jakub a Veronika seděli vedle sebe.

Under the blooming cherry blossoms, as the situation calmed down, Jakub and Veronika sat side by side.

"Děkuji, že jsi byl se mnou," řekla Veronika tiše.

"Thank you for being with me," Veronika said softly.

"Víš, i když to nebylo přesně podle mých představ, jsem rád, že jsme byli spolu.

"You know, even though it wasn't exactly as I planned, I'm glad we were together.

Nečekal jsem, že Svátek práce nám přinese takovou lekci."

I didn't expect Labor Day to teach us such a lesson."

Veronika se na něj podívala s laskavostí.

Veronika looked at him with kindness.

"Ukázalo to, jak moc ti na mně záleží," řekla a jemně mu stiskla ruku.

"It showed how much you care about me," she said, gently squeezing his hand.

Nad nimi se vznášely první světlušky a Jakub si uvědomil, že i přes všechny překážky vznikl mezi nimi něco důležitého, něco, co stálo víc než bezchybný plán.

Above them, the first fireflies danced, and Jakub realized that despite all the challenges, something important had formed between them, something that meant more than a flawless plan.

Mezitím se Miloslav, v pozadí pozorující první jarní světlušky, spokojeně obrátil zpět na svou cestu, skrytý hrdina toho dne.

Meanwhile, Miloslav, watching the first spring fireflies in the background, contentedly turned back on his way, the unsung hero of the day.