Jarní vzduch v Praze voněl čerstvými květy a nadějí.

The spring air in Praze smelled of fresh flowers and hope.

Velikonoční neděle se blížila a starobylý dům na okraji města ožíval pod rukama Mila's tety.

Easter Sunday was approaching, and the old house on the edge of the city was coming alive under the hands of Mila's aunt.

Tato rodinná oslava byla pokaždé plná života, ale tentokrát byla pro Milu zvláštní.

This family celebration was always full of life, but this time it was special for Mila.

Po nedávném rozchodu toužila po jistotě a klidné mysli.

After a recent breakup, she longed for certainty and peace of mind.

Jakub, její bratranec, ji přesvědčil, aby přišla.

Jakub, her cousin, convinced her to come.

"Uvidíš, bude to fajn.

"You'll see, it'll be fine.

Rodina tě rozveselí," řekl s úsměvem, když šli po dlážděných ulicích.

The family will cheer you up," he said with a smile as they walked down the cobbled streets.

Mila to vzala jako příležitost ztratit se v davu.

Mila took it as an opportunity to lose herself in the crowd.

Ale netušila, co ji čeká.

But she had no idea what awaited her.

Dům praskal smíchem a hlasitými hovory.

The house was bursting with laughter and loud conversations.

U stolu plného tradičních velikonočních pochoutek stálo několik příbuzných.

At the table full of traditional Easter treats stood several relatives.

Mila si vzala zákusek a tiše se stáhla do rohu.

Mila took a dessert and quietly retreated to a corner.

Náhle uviděla Lucii, která se jí usmála přes místnost.

Suddenly she saw Lucie, who smiled at her across the room.

Lucie byla Jakubova sestřenice, plná nadšení a radosti pokaždé, když ji viděla.

Lucie was Jakub's cousin, always full of enthusiasm and joy whenever she saw her.

Její energie byla nakažlivá.

Her energy was contagious.

"Jsi v pořádku, Milo?"

"Are you okay, Milo?"

Lucie se posadila vedle ní.

Lucie sat down next to her.

"Vypadáš trochu zasmušile."

"You look a little gloomy."

Mila vzdychla.

Mila sighed.

"Jen mám moc na mysli, to je vše."

"I just have a lot on my mind, that's all."

Lucie kývla, úsměv jí z tváře nezmizel.

Lucie nodded, the smile never leaving her face.

"Víš, všichni máme své starosti.

"You know, we all have our worries.

Ale když je sdílíme s ostatními, stávají se lehčími."

But when we share them with others, they become lighter."

Mila cítila neobvyklé teplo ze slov téhle veselé dívky.

Mila felt an unusual warmth from the words of this cheerful girl.

A tak se rozhodla.

And so she decided.

"Možná máš pravdu," přiznala váhavě.

"Maybe you're right," she admitted hesitantly.

Jak večer pokračoval, chaos rodinných setkání narůstal.

As the evening continued, the chaos of the family gathering grew.

Děti pobíhaly okolo, starší dámy probíraly nové recepty, a Mila se přistihla, jak se stále více přibližuje k Lucii.

Children ran around, older ladies discussed new recipes, and Mila found herself getting closer and closer to Lucie.

Rozhodla se svěřit.

She decided to confide in her.

Pomalu a opatrně otevřela své srdce Lucii, sdílela své trápení, svou samotu, strach z budoucnosti.

Slowly and cautiously, she opened her heart to Lucie, sharing her troubles, her loneliness, and her fear of the future.

Lucie poslouchala s empatií, než ji vzala za ruku.

Lucie listened empathetically before taking her hand.

"Mila, nejsi sama," řekla něžně.

"Mila, you are not alone," she said gently.

"Jsem tu pro tebe."

"I'm here for you."

V ten moment se ozval hlasitý smích zpoza dveří, který přerušil jejich tichý rozhovor.

At that moment, loud laughter erupted from behind the door, interrupting their quiet conversation.

"Pojď ven," navrhla Lucie a táhla Milu do zahrady.

"Come outside," proposed Lucie, pulling Mila into the garden.

Venku kvetly jabloně a vzduch byl chladný, ale svěží.

Outside, the apple trees were in bloom and the air was cold, yet fresh.

"Lucie," začala Mila, ale než mohla pokračovat, Lucie ji zastavila.

"Lucie," Mila started, but before she could continue, Lucie stopped her.

"Milo, líbíš se mi," přiznala Lucie odhodlaně.

"Milo, I like you," Lucie confessed resolutely.

V jejích očích byla jistota a něha.

There was certainty and tenderness in her eyes.

"Chtěla bych s tebou zkusit něco víc."

"I'd like to try something more with you."

Mila byla zticha, ale pak se usmála.

Mila was silent, but then she smiled.

Pocítila, jak strach pomalu mizí.

She felt her fear slowly fade away.

"Dobře," odpověděla jemně.

"Okay," she replied softly.

Náhle se ozvala rodina z kuchyně.

Suddenly, the family called from the kitchen.

Bylo čas na další kolo přípitků.

It was time for another round of toasts.

Ale teď už bylo pro Milu vše jiné.

But now everything was different for Mila.

Rozhodnutí bylo přijato.

The decision was made.

Sledovala, jak Lucie stiskla její ruku pevněji, a uvědomila si, že našla to, co hledala – pocit sounáležitosti a nový začátek.

She watched as Lucie squeezed her hand more tightly and realized she had found what she was looking for—a sense of belonging and a new beginning.

Opustily ten rušný a někdy chaotický dům, ruku v ruce.

They left the bustling and sometimes chaotic house, hand in hand.

Jejich kroky směřovaly k něčemu neznámému, ale svěžímu jako jarní Praha.

Their steps led towards something unknown, yet fresh like springtime Praha.

A na cestě k domovu, pod hvězdami, se Mila cítila klidně a šťastně.

And on the way home, under the stars, Mila felt calm and happy.

Možná poprvé po dlouhé době.

Perhaps for the first time in a long while.